Téma měsíce

Ve slavné cirkusové rodině to vře

aneb Není Berousek jako Berousek!

Berousek žaluje Berouska kvůli Berouskovi. I takto může dopadnout rivalita známé cirkusové rodiny, kterou proslavil především Ferdinand Berousek se svými medvědy ve filmové komedii Šest medvědů s Cibulkou. Jenže jeho synové Karel a Jiří, kteří se ve snímku taky představili, se časem rozkmotřili. Jméno Berousek používají jejich následovníci v názvu cirkusů dodnes, byť to mezi nimi pořádně jiskří.

Ferdinand Berousek

„Dědečka jsem neznal, protože umřel v době mého narození. A když přišel na svět bratr, tak pro změnu zemřela babička. O dědovi, který se proslavil ve filmu Šest medvědů s Cibulkou a snímek natočil s mým tátou Karlem, jsem tak pouze slýchával. V devadesátých letech byl otec pozván vystupovat do největšího zábavního parku na Floridu. Po jeho návratu jsme založili první cirkus, který se jmenoval Berosini. Otec svému bratrovi Jirkovi tenkrát poradil, aby si dal do názvu Berousek, protože původní název Central nemohl kvůli právům dále používat. Jenže otec netušil, že si jméno Berousek nechá patentovat a bude ho časem používat v útocích proti nám. Od té doby to mezi námi začalo jiskřit. Dnes jsme pro ně silná konkurence, což nemůže skousnout. Takže nás vláčí po soudech, že jméno Berousek zneužíváme, používáme ho neoprávněně. Došlo to tak daleko, že jsme se potkali s bratrancem u soudu. Soudce se tomu smál, že Berousek zažaloval Berouska kvůli Berouskovi. Otec byl jeden z největších drezurních umělců a artistů nejen u nás. Musel si vše vydřít a zaplatit umělce, aby ho to naučili. Strýc Jiří tvrdí, že má ještě medvědici, která vystupovala ve zmiňovaném filmu, přitom jsou tehdejší predátoři už dávno po smrti. My jsme medvědy taky měli, ale dnešní podmínky a zákony jejich působení v cirkusu nenahrávají. Navíc jsme se chtěli něčím odlišovat. Takže děláme třeba drezury s bílými tygry, krokodýly, kačenami. Bratranec Jiří (Národní cirkus originál Berousek – pozn. red.) má často problémy. Slon mu upadl v Ostravě mezi diváky, v Havlíčkově Brodě ho napadl medvěd, utrpěl úraz i na koni. V Berouně mu utekly dvě zebry, jedna z nich se bohužel utopila. V Českých Budějovicích jim ulítli papoušci na strom, takže museli volat hasiče,“ říká Erik Berousek (34), ředitel Cirkusu Sultán Berousek.

Maringotka, jež hrála v seriálu Cirkus Humebrto, je zaparkována ve skladu.

Před Listopadem byly cirkusy státní, tedy dotované – Humberto, Pragovky. Na stavění šapitó byla jiná pracovní parta než třeba na chov zvířat a podobně. „To vše děláme dnes i my s bráchou. Před rokem 1989 jsme byli prakticky pouze artisty. První naše sezona proběhla v Polsku, další v Řecku, poté v Rusku, a až později jsme začali vystupovat také u nás.“

O plánu, kde bude cirkus vystupovat, má Erik jasno přibližně půl roku dopředu. Každou sezonu cílová místa mění. „Když však v nějakém městě narazíme na jiný cirkus, musíme kličkovat a hledat náhradní místo. Snažíme se to řešit od prvního okamžiku, kdy to zjistíme na sociální síti, nebo nás na to upozorní známí. Potom voláme na úřad, jak je možné, že nás někdo takto vytlačil. Dělají, že si to neuvědomili. Jde asi také o úplatky. Nebo si jiný cirkus najde nedaleko nás soukromý pozemek. S tím nic nenaděláme. Musíme v takových chvílích obvolávat a zjišťovat, kde je co volného. Jenže máme na to původní místo už vytištěny plakáty, nachystány vstupenky, zaplacenou reklamu, takže to vše končí v koši. Jsou u nás tak tři čtyři cirkusy, se kterými se dá domluvit. Horší je to s těmi malými, byť přijedou na místo pouze na jeden dva dny. Nic s tím ale nenaděláme. I když má náš návštěvník dostatečný komfort třeba v samostatném sedadlu a nemusí se tak mezi jinými mačkat,“ dodává Erik Berousek.

 

Ivana Berousková vyměnila svatbou lunapark za šapitó

Ivana Berousková (31) by si mohla bez přípravy střihnout roli ve filmu Přijela k nám pouť. Jezdila totiž léta s lunaparkem po republice. Období školního roku tak trávila týden co týden s jinými spolužáky, se kterými neměla dost času a příležitostí navázat to pravé kamarádství. Před několika lety vyměnila svět poutí za jiný kočovný život, když uzavřela sňatek s Erikem Berouskem, ředitelem Cirkusu Sultán Berousek a vnukem slavného dědečka Ferdinanda. A přestože s cirkusem putuje po světě především od března do listopadu, čas na pořádný odpočinek nemá ani v zimních měsících.

„Jsem vlastně taková holka od kolotoče, protože rodina už v době mého narození vlastnila lunapark. Jako děti nás hlídávala babička, než šla obsluhovat střelnici. Hrávali jsme si i v boudě pod hlavní pokladnou, kde nás někdy přemohl spánek. Později jsem si nějakou tu korunu kapesného vydělávala obsluhou výherních automatů, mačkáním čudlíku u autodromu, nebo prodejem cukrové vaty. Samozřejmě na mě po celou tu dobu dohlíželi máma s tátou. Ale to vše mě bavilo. A někdy zbyl i čas zajít do kina,“ vzpomíná na dětství Ivana Berousková, za svobodna Holá.

Z Českých Budějovic vyrážela Ivana s rodiči na štace především po jižních Čechách. Samotná pouť probíhala přes víkend, v neděli večer se atrakce sbalily a v pondělí se dorazilo na nové působiště.

„Takže jsem většinou do lavice mezi nové spolužáky sedávala až v úterý ráno. V pátek jsem se s nimi zase loučila, i když mnozí přišli ještě na pouť. Jeden týden jsem strávila kupříkladu ve škole v Kaplici, aby mě jiná učitelka za pár dnů zkoušela před tabulí ve Velešíně. Během takového kočování se moc opravdových kamarádek najít nedalo. Některé se nade mě povyšovaly s pohrdáním, že přišla holka od kolotočů, jiným to zase brzy zapálilo a chtěly zadarmo na různé pouťové atrakce. Ale našly se mezi nimi i fajn holky, kterým jsem volňásky dala. Učitelky na mě byly hodné. Chápaly, že to nemám jednoduché a vycházely mi maximálně vstříc.“

Ivana putovala po přechodných školách namísto žákovské knížky jen s notesem. Ten se jí každý týden plnil i novými razítky s potvrzením docházky. Před zimou se potom rodina vracela do kmenové školy v Českých Budějovicích. Zde na ni čekali vyučující s pololetními zkouškami, které měly prozradit, jak předepsané učivo ve skutečnosti opravdu zvládá. Tady také zůstala až do února, kdy se její rodina vydávala do „světa“ znovu. V červnu si potom Ivana musela odbýt celoroční zkoušky.

„Nejhorší na tom bylo, že na jedné škole byly s učením pozadu, jinde naopak v předstihu. A někdy se používaly v jednom předmětu různé učebnice. Náš syn, který chodí do třetí třídy, to má nyní podobně. Naštěstí mi učivo šlo prakticky samo a navíc jsem bývala bezkonfliktní.“

Stejné jako Ivana Berousková to má dnes i její syn Erik. Notes namísto žákovské knížky s potvrzením kde a kdy školu navštěvoval

Ivana ke konci povinné školní docházky pošilhávala po studiu designu. Lákalo ji navrhovat květinové výzdoby, ale nepohrdla by ani architekturou. Zůstalo ale pouze u nenaplněného snu. Nebylo v silách rodičů ji každý den vozit ke škole i domů do vzdálenosti mnoha desítek kilometrů a ještě ke všemu každý týden odjinud. Navíc si rodina nedokázala představit vzájemné odloučení, takže ubytování na internátu nepřipadalo pro Ivanu v úvahu.

„A tak jsme zůstali všichni pospolu. Namísto internátu jsem dále putovala s rodiči po české zemi s maringotkou. Ta už tehdy byla ale vybavená i kuchyní, obývákem, palandami, automatickou pračkou nebo splachovacím záchodem. To babička prý ještě chodila prát k řece. Připojení veškerých inženýrských sítí i vody s odpadem se řeší dodnes až na místě samotného vystoupení. Bývají s tím občas velké problémy, protože cirkusy před námi za pronájem místa, elektřinu, či vodu nezaplatí a ujedou. Špatný stín tak padá automaticky i na nás. Není potom jednoduché dotyčné přesvědčit, aby neházeli všechny do jednoho pytle. Nabízíme jim proto i vysokou zálohu a volňásky. Snažíme si vybudovat dobré jméno i na místech, kde vystupujeme poprvé. Potom se ještě stává, že z některých cirkusů odcházejí návštěvníci zklamáni, protože jim program sliboval atraktivní vystoupení, které zůstalo jen na lákavých plakátech. A mnozí poté ani nemají zájem poznat kvalitu jiného cirkusu.“

Svého životního partnera si Ivana našla právě u cirkusu. Občas se totiž stávalo, že hned vedle pouťových atrakcí vyrostlo šapitó. Ivana tak znala Erika od svých devíti let. Prý ho v té době ale nesnášela, protože prodával barevné svítící proutky, kterými ji šlehal. Osudné setkání proběhlo až před 11 lety v Českých Budějovicích na Dlouhé louce, kde se potkali znovu. Zaskočili do kina, začali si psát.

„Ještě před svatbou se v podobných situacích řeší, jaké atrakce by se daly vzájemně vyměnit, kde budou novomanželé později působit. Některé z nich dostane dívka třeba i svatebním darem. My měli sňatek na Hluboké jen v okruhu společných přátel, i když se běžně dělá taková svatba, na které bývá i 500 hostů. Dohodli jsme se také, že budu putovat s cirkusem, i když táta byl z toho smutný. Asi doufal, že budeme jezdit s ním. Jenže většinou jde holka, ať je od kolotočů, nebo z cirkusu, za svým mužem.“

Ivana Berousková má z tygra Alexe velký respekt.

Ivana Berousková působí u cirkusu jako konferenciérka a společně s manželem vystupují s drezúrou šesti Frísky koní, což si naplánovali ještě před svatbou. Poslední dobou musí i jejich manéž čelit čím dál častěji také aktivistům, kteří se snaží dělat vše pro to, aby v šapitó nevystupovala zvířata.

„Nejhorší je to na Slovensku, tam se proti nám zbrojí pořád a pomalu na každém rohu. Dokonce jsou obce, které cirkusům na svém území vystupovat nepovolují. Šapitó navštěvují děti, jež sem chodí právě kvůli zvířatům a klaunům, kteří je rozesmějí. Takové pětileté dítě se nevydrží dívat dlouhé minuty jen na artisty. Občas ještě ty starší holky koukají po kostýmech. Je to u nás v cirkusu se zvířaty stejné, jako když někdo doma chová třeba štěně. Vyrůstají s námi od narození a pokud vycítíme, že není něco v pořádku, okamžitě voláme veterináře. Navíc jde také o moji vizitku a jestli nám kůň onemocní, je po drezúře. Když přijde návštěvník do cirkusu, musí vidět zdravé zvíře, ne zubožené a týrané. A to se zase nesmí bát člověka, který ho cvičí. Kdyby švagr tygra jen jednou zbičoval, musel by mít nadosmrti nahnáno, protože něco takového si predátor pamatuje po celý život. Na druhou stranu lidé v Africe týrají zvířata a to třeba jen pro zábavu. To stejné se někdy děje i s těmi štěňaty.“

Cirkus Sultán Berousek vystupuje od března do listopadu, od středy do neděle jedenkrát za den. Ivana se má v životě co ohánět i proto, že navíc vychovává také osmiletého syna Erika a čtyřroční dvojčata. Dcera Jennifer a druhý syn Roy chodí do školky.

„Na začátku sezony nás balím před odjezdem tak týden dopředu. Zvířata se připravují až naposledy. Štace si plánují na několik týdnů dopředu, obvolávají se majitelé pozemků, podává se oficiálně žádost a následně máme místo zamluvené. Jenže nakonec může být všechno jinak. Na poslední chvíli zjistíte, že jiný cirkus přijede na dohodnuté místo jen pár dnů před vámi, nebo cenu za pronájem schválně přeplatí. A není výjimkou, že si jiný cirkus postaví šapitó nedaleko toho vašeho. A když už vše vypadá nadějně, tak na místě, kde jste vloni vydělali, najednou vybouchnete a ani pořádně nevíte proč.“

Ivana Berousková přemýšlí už před samotným zazimováním nedaleko Mělníka, kam všude děti vezme, aby zažily také něco úplně jiného. A těší se domů na klid a odpočinek od náročného časového a striktně dodržovaného režimu. Každoročně končí sezonu posledním představením v neděli dvě hodiny po poledni. Řeklo by se, že „padla“, jenže v tu chvíli přicházejí na řadu další povinnosti.

„Je třeba důkladně zabalit cirkusový stan, který pojme až 700 návštěvníků. Potom přichází na řadu úklid bufetu, opony. Do pořádku se musejí dát i rekvizity. Perou se kostýmy, čistí uniformy brigádníků. Doma na zimovišti je třeba ustájit všechna zvířata, vystěhovávají se a uklízejí návěsy, přívěsy a maringotky. Především se však musíme zabydlet. To po měsících putování znamená doma vše umýt a zbavit prachu. Následně objíždíme doktory a příbuzenstvo, se kterým se málo vídáme. V zimě tak doháníme mnohé, co během roku nemáme šanci stihnout.“

Po závěrečné štaci má Ivana Berousková na pořádné zazimování poslední roky čas jen do 18. prosince. V tu dobu totiž část cirkusu ještě odjíždí do Německa, kde bývá na tamních vánočních trzích o jejich vystoupení velký zájem. Takže Berouskovi hrají i na Štědrý den. S přípravou slavnostní tabule a s chystáním překvapení pro své děti tak Ivana začíná až pozdě odpoledne. Domů se z Německa vracejí až kolem 8. ledna.

„V Německu připravují ve vánoční čas pro zájemce co nejpestřejší cirkusový program sestavený z těch nejatraktivnějších a nejkvalitnějších zahraničních čísel. Vystupovali jsme tam už s tygry, opicemi i krokodýly. Program doprovází živá hudba, kterou si my z finančních důvodů dovolit nemůžeme. Když si člověk spočítá jen celoroční nájmy prostorů, peníze vydané za energie, veterinární kontroly, na kolik přijde u nákladních aut silniční daň…třeba té jsou osvobozeny německé cirkusy, které ale využívají i další výhody. V posledních letech jsme na sebe v rodině moc volného času neměli. A tak jsme jednoho krásného dne naznali, že to takto už dál nejde a v parných letních měsících, kdy lidé dávají před návštěvou cirkusu přednost pobytu u vody, vyrážíme aspoň na pár dnů k moři. Naštěstí se takto můžeme prostřídat se švagrem a jeho rodinou, protože i na zvířata musí pořád někdo dohlížet,“ říká na závěr Ivana Berousková.

Text a foto Petr Podroužek

Zleva Erik Berousek starší, Erik Berousek ml, Roy, Jennifer a Ivana Berousková
Zde přebývá rodina přes zimu.
Stejné jako Ivana Berousková to má dnes i její syn Erik. Notes namísto žákovské knížky s potvrzením kde a kdy školu navštěvoval
Stejné jako Ivana Berousková to má dnes i její syn Erik. Notes namísto žákovské knížky s potvrzením kde a kdy školu navštěvoval.
Maringotka, jež hrála v seriálu Cirkus Humebrto, je zaparkována ve skladu.
Manželé Žofína a Ferdinand Berouskovi
Ivana Berousková má z tygra Alexe velký respekt.
Ferdinand Berousek
Ferdinand Berousek slavil s medvědy velký úspěch i v Americe.
Ferdinand Berousek slavil s medvědy velký úspěch i v Americe.
Erik a Ivana Berouskovi
Cirkus získal plno ocenění i v zahraničí
Berouskovi s velbloudem Aišou
navigate_before
navigate_next