Hantec Soutěže

VAŘÍME S HANTECEM

podle první hantecové kuchařky

50 CHUTÍ HANTECU

To, že hantec způsobuje dobrou náladu, už asi všichni víme. Píše se o tom také v knize 50 odstínů hantecu. V padesáti rozhovorech s celebritami, které se nějakým způsobem „dotkly“ hantecu, se v ní dočtete často i dost pikantní historky legendárních brněnských postav. Naprosto revolučním počinem je siamské dvojče publikace – hantecová kuchařka 50 chutí hantecu. A právě z této části dvojknihy vám v roce 2018 NEW express přináší vybrané recepty.

Pokud se vám vaření s hantecem líbí, doporučujeme vám koupi knihy 50 odstínů hantecu / 50 chutí hantecu, kterou koncem roku 2017 vydalo nakladatelství JOTA. Seženete ji ve všech dobrých knihkupectvích. Doporučená cena je 298 Kč. Autorem knihy je Honza Žanek Hlaváček – král brněnského hantecu. Grafické zpracování publikace, jakož i ilustrace a desítky nekonvenčních koláží jsou dílem hudebníka Libora Machaty. Dvojkniha zaručeně zaujme nejenom milovníky hantecu a dobrého jídla, ale i všechny čtenáře se smyslem pro humor.


Merglová bomba

Recept kapelníka Nových kaskadérů Ondry Brablce mi doslova vzal luft. Měl jsem ho u sebe v rádiu na rozhovoru, a když jsem se ho zeptal na nějaké rychlé recept typu první pomoc při příjezdu z kšeftu nad ránem, vybalil na mě tento skvost. Hned sem si to ubóchl a musím vám hóknót do placu – těžká špica [vynikající]!

 Z čeho to ufachčíme:
tatarka
merglová marmoška [meruňková marmeláda]
citron
rohlajz [rohlík]

Jak to ubóchneme:
Stojíte v půl pátý ráno módrový [hladový] u ajskysny [ledničky] a nevypadá to opravdu na dlóhý vaření?

Prostě naberete žlicó [lžící] jeden díl tatarky, smícháte ho s jedním dílem merglový marmošky a namažete na kolečko rohlajza. Ukrojíte kolečko citronu, z něho ucasnujete ještě čtvrtinku a položíte ju na tuto jednohubku. Jestli se necítíte na složitý krájení, stačí jednohubku citronem zakápnót. Ale ten citron je tam velice důležitej, bez něho to vůbec nezkóšéte.

Když chystáte oslavu s jednohubkama, doporučuju jednu řadu udělat právě s merglovó bombó. Hostům pak déte hádat, co vlastně celovali [jedli]. Uvidíte, že nebudó gómat [vědět].


Žankovy švestkáče nebo mergláče

Zbožňuju jednoduchý ovocný knedlíky. Mám na ně zjednodušené recept a v létě na nich těžce ujíždím. Vždycky, když je cháluju, tak si při tom říkám ten známé fór vo těch dvóch na patolce, jak kuchajó teho tuháčka [mrtvolu] a v bauchecu mu narazijó na nestrávený švestkáče. Tak ten první patolog hned vytáhne bagr a přímo ze žaludku mrtvoly to do sebe začne házet. Druhé to sleduje a hodí mu do placu, že by to neměl jíst, že tam už může bét ten mrtvolné jed. Tak si ten první doktor strčí prst do krkovičky [krku] a vrátí to temu tuháčkovi zpátky do bauchecu [břicha]. Na to vytáhne svoju lžicu ten druhé a hlásí: „Dík za vohřátí!“

Z čeho to ufachčíme:
20–30 švestek, nebo 15–20 merglí [meruněk]
40 deka hrubýho nebo polohrubýho móčmena [mouky]
1–2 vajca
½ l mlíka
salcna [sůl]

 Jak to ubóchneme:
Ze startu dáme vařit lehce vosalcněný mlíko. Až projde varem, mázneme do teho móčmen a vajco nebo dvě a snažíme se z toho plótvama udlachnit těsto. Přisypáváme móku, až je těsto redy na válení. Válečkem nebo flaškó od vajnoša [vína] (i to historie pamatuje na jednom tahu) uválíme těsto a rozřízneme na obdélníčky, do kteréch zabalíme švestky nebo mergle, podle teho, co je zrovna k mání. Pak zabalený knedle mázneme do vařícího vasru [vody] a hodíme čekanku, až vyplavó. Jakmile nahodijó plaváčka, só redy na chálku [jídlo]. Posypeme je móčmenovým cukrem, kakaem nebo skořicó a polejeme rozpuštěným máslem. Když chcete, aby toho na vás víc zbylo, vyprávíme spolustolovníkům vydařenó anekdotu, kteró naleznete o pár řádků výše.


Mergle v rohlajzu

Tenhle vál mám od Petra Novotného. Je to jeho oblíbená zobka. Kdysi mi hóknul do placu storku, jak mu volal sám Goldnové fógl [Zlatý slavík] z Práglu Karel Gott, a potřeboval poradit jednoduché a efektní recept, které by se dal předvést v nějaký evropský bedně [televizi]. Nemám už tušimice [netuším], v jakým státě to mělo bét, jestli Makaronsko [Itálie] nebo u Frantíků. Petr mu teda recept zaševelil do telefonu, nicméně Karel trval na tom, aby mu to předvedl osobně. Tak se setkali, Petr ho to osobně naučil, aby všecko bylo v ókeju. Ale pointa je, že ve finálce z kochčení [vaření] v cizí bedně sešlo, páč v tý dotyčný zemi neexistovaly rohlajze ani žádný obdobný pečivo, ze kterýho by se to dalo ufachčit.

 Z čeho to ufachčíme:
4 rohlajze
mergle i pytlovaný [meruňky i zavařené]
vajca
olej
tvaroh
móčmenové cukr

Jak to ubóchneme:
Kaufneme hladké rohlajze (bez maku či salcny). Podélně je rozřízneme a trochu vydlabeme. Když só rohlajze tuhason [tvrdé], tak je to levingston [levandula], páč to bysme vydlabali leda kulofku [kulové]. Dlabat začneme zkraja krpatou [malou] žličkó na kafsona a pak už dál můžeme kolkem [prstem], bacha, abychom rohlajz neroztrhli.

Rozmícháme tvaroh se žloutkem a s cukrem.  Každó půlku rohlajza namázneme tvarohem a do tý spodní navíc vrazíme tři půlky merglí. Vrchní půlkou zase rohlajz  i s merglama zadeklujeme. Obalíme to celý v rozšlehaném vajcu a na oleju krátce ze všech stran osmažíme. Hotové a teplé rohlajz vyválíme v moučmenovým cukřisku jako koblihu.


BONUS – Král brněnského hantecu Honza Žanek Hlaváček na letní téma

Jak sme si vo prázdninách ubóchli v kasínu nudapláž

(Z knihy Trapasy v hantecu)

Kasíno Strašice – to bylo hlavně dva tisíce vojclů na pár koc, podle tehdéšího rechnování plebsu, neboli sčítání obyvatel, asi 150 gramů ženskýho masa na jednoho borca.

Právě tam sem nedobrovolně protrpěl metr svý lajfky járu devatenáct kil a vosumdesát pět. Bylo to v rámci „Měsíčního soustředění absolventů vojenskéch kateder uvojsk.“  Vodjakživa nesnášim jakýkoliv řády, pravidla, uniformy, švestky, vojcle a kvůli nim i zelenó barvu. Bohužel blajkecbichlu se mi zadařilo lapnót až po absolvování té hrůzy.

Ten červenec byla zrovna hicna jak sviňa. Nebe furt vymetené a zoncna rumplovala jak vo život. Naša študácká spojovací rota však místo voděrad na cédáku se v areálu kasína musela zabévat totálníma kravinama, navlečená v kopřivákách, kanadách a s šílenó vojenskó micnó na řepě. Buďto sme v rozhicovanéch zilech štelovali vysílačku s tem, že pré v mlatě bysme měli zrechnované čas na přežití asi na čtyři fteřiny, nebo sme lítali v mantlech s kvérem a plnó polní na hrbu po valdně a flignili mlatu s nepřítelem.

Lampasáci, to byla kapitola sama pro sebe, s íkvečkem jak kropicí konva a trvaló dvojkó promiláčů v krvi. Mám takovó teoriju, že je vlastně špica, že névětší kreténi se sóstřeďujó v armádě, která je taková rezervace pro blbce. Jinde by mohli napáchat nedozírný škody a v armádě to tolik nevadí. Takové plukas Repiský, kerýmu se hókalo Repa, to byl vyloženě muzejní kósek. Každé mórgen se domotal k nám na cimru, táhlo to z něho jak ze sudu a hned ve futrech začal hókat na plné vál: „Súdruhovia, čo to také! Vy tu máte na izbe taký bordel, ako keby tuná sloni jebali!“

Jednó takhle po chálce Repa hlásí, že si můžeme hodit polední klid venku, když tak fest pecen rumpluje. A to udělal těžkó felu. Valili sme s borcama na fusec plac, keré byl hned pod fenstrama lampasáckéch kérů. Řachli sme sebó na hródu a lapali bronz. Za chvílu sme zgómli, jak nás nenápadka šmírujó lampasácký stařky, co tam seděli na domášovech. Nahlásil sem do placu, že sem byl vloni u salcnový vasrůvky a že tam fšici zásadně chytajó bronz na Ádu. Tak sme mázli karfióle do holpecu a vygómli sme tutové štengr. Sundali sme tranažéry vzor 60 (správný vojclovský trenágle majó bét pod pažama zpocený a na kolenách prodřený) a začli sme vařit těžkó nudárnu jak u moře v tehdéší Jugošce, nyní Chorvatsku. V tu ranu byl ve fenstrech hustopeč. Ale za chvílu už k nám typloval Repa a zuřivě mával plótvema na fšecky strany a řval jak protržené. Fýra kasina totiž dohrnul do kéru a zgóml, jak jeho stařka místo aby mu klohnila zobku, háže čučku z fenstru aus na nahatý jungšále. Tak hned hodil drát Repovi a dal mu rychtu jak sviňa.

„Súdruhovia“, hulákal vytočené Repa, „čo to tuná do riti robíte! To ste rozum potratili!? Veď vy sa tuná váľate ako kopa buzerantov! To snáď vôbec nieje možné toto! Atuná súdružky sa na vás musia pozerať asúdruh náčelník ma kvôli vám zjebal ako sysla! Chceli ste vojnu, budete ju mať!“

A taky sme ju měli. Mě jako jedinému z celého spojovacího praporu nenechali udělat závěrečný průby a tak mě hrozilo, že pudu po véšce na dva járy do války. Naštěstí sem pak dostal blajkec bichlu a bylo to v ókeju.


Slovíčka pro ty, co negómó:

rechnování plebsu – sčítání obyvatel
švestky – policajti
blajkecbichla – modrá knížka
zoncna – slunce
pecen rumpluje – slunce svítí
micna na řepě – čepice na hlavě
mázli karfióle do holpecu – dali hlavy dohromady
pod fenstrama lampasáckéch kérů – pod okny důstojnických bytů
salcnová vasrůvka – moře
stařka – žena
krpaté šropál – malé dítě


SOUTĚŽ O KNIHU

Knihu 50 odstínů hantecu / 50 chutí hantecu můžete získat zcela zdarma v naší soutěži. Stačí poslat odpověď na soutěžní otázku do 20. srpna 2018 na e-mail: soutez@newexpress.cz a do předmětu e-mailu napsat heslo HANTEC. Pokud termín nestihnete, nevadí, soutěž o knihu najdete i v dalších letošních vydáních NEW expressu.

Soutěžní otázka: Jaký je překlad hantecového výrazu „gulin“?

Správná odpověď z minulého čísla: mergle jsou „meruňky“. Právě toto sezonní ovoce využijete v receptech, které přinášíme v aktuálním pokračování našeho vaření s hantecem. Knihu získal Viktor Janda z Brna.