Soutěže Téma měsíce Co vás zajímá

TAJEMSTVÍ ZÁMKU LETOVICE

Zámek patří k mému životu, radosti i spokojenosti, říká letovický pán Bohumil Vavříček

Už patnáct let odříkání a dřiny do úmoru má za sebou letovický zámecký pán Bohumil Vavříček (62). Bývalý truhlář byl zřejmě prvním soukromníkem po roce 1989, který tak rozsáhlou památku koupil a pustil se do její obnovy. Jeho zámek na jihu Moravy, postavený vysoko nad městem, nemůže žádný návštěvník Letovic přehlédnout.

Proč jste se rozhodl zámek koupit?
Už jako malý kluk jsem navštěvoval s rodiči hrady i zámky a strašně mě to bavilo. Bydlel jsem v Kochově, pět kilometrů od Letovic a z okna mého dědy, jsem se na letovický zámek často díval. V té době byl ještě pěkný. Mám rád historii a vše, co k ní patří. Letovický zámek byla nejbližší starožitnost v mém okolí.

 

Majitel zámku Bohumil Vavříček

Kdy jste památku koupil a v jakém byla stavu?
To že by šla nemovitost koupit, jsem zjistil hned po revoluci. Zámek byl obrazně řečeno týden před spadnutím. Naše jednání zhatil restituent, poslední zde žijící šlechtic hrabě Alexandr Kálnoky, který pobýval v Austrálii. Po dlouhých jednáních dostal zámek zpět po jedenácti letech. Koupil jsem ho od něj za dva miliony korun. Nebyl tady ale ani metr funkčních podlah, jediné okno nebo dveře. Všude byly propadlé stropy. Začali jsme statikou, aby se zámek nerozpadl úplně. Potom se začalo s opravou střech. Vítr ji před dvěma roky strhl nad jízdárnou a také na zámku odlétly dva pásy krytiny. Dnes si mohou návštěvníci projít 125 místností. Posledních pět by mělo být otevřeno zájemcům ještě letos. V roce 2008 byl zámek ohodnocen jako nejlépe opravená kulturní památka. Jsem pyšný na to, že se ho podařilo dát dohromady.

Alexander Hugo Kálnoky, poslední majitel před Bohumilem Vavříčkem

Našlo se na zámku něco zajímavého?
Prakticky nic, žádný porcelán, ani jedna mince. Už před koupí tudy prošly snad tisíce hledačů pokladů. Byl by zázrak, kdyby se tady ještě něco objevilo.
Na opravy jste denně dohlížel 15 let, zřejmě i bez nároků na nějakou dovolenou.
Bývalo tomu tak, nyní jezdím každý rok na měsíc do lázní, k moři. Člověk tomu nesmí podlehnout a nevidět nic jiného. Můj život a zdraví je pro mě důležitější. Zámek ale také patří k mému životu, k radosti a spokojenosti.

Kolik jste už do něj investoval peněz?
Nemám představu. Raději nad tím nepřemýšlím. Pomohly mi však dotace i památkáři. Ale mám úvěry. Manželka byla už před koupí pro pořízení památky. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitoval. Když vás to baví, je to jedna velká radost.

A co nějaké nadpřirozené jevy?
Slyšel jsem na zámku nějaké chození. Někdy se sama rozsvěcovala světla po jednotlivých místnostech. Pokud se tady někdo rozhodne přespat, vždy jej varuji, že tady straší. Návštěvníci se tomu napřed smějí, ale v noci slyší, jak tady někdo běhá. A pak se ti hrdinové zamykají a dávají i židli pod kliku.

Když v komnatách straší

Správce a průvodce Luděk Elbl

U zámku bydlí Luděk Elbl (32), jeho správce a průvodce, ale taky hrobník a topič. Památku v dezolátním stavu a plnou nevšedních zážitků prolézal už jako kluk. Dnes je jediným celoročním obyvatelem zámku.
„V roce 1424 hrad zničili husité, později Švédové. Když se jim nepodařilo dobýt Brno, tak se vyřádili aspoň tady. V roce 1866, kdy probíhala bitva u Hradce, sloužil jako lazaret. Dokonce bylo písemně zaznamenáno, že v jednom ze sálů zůstala po vojácích na parketách krvavá skvrna. Jakmile ji služebné vyčistily, tak se objevila znovu. Hrad byl obnoven až ve druhé polovině 15. století. Na zámku žili za války mladší potomci posledního hraběte, ale i jeho sestra a babička, která tady zemřela tady v roce 1943. Ostatní členové rodiny byli odtud na jaře 1946 vyhnáni,“ zasvěcuje do historie památky Luděk Elbl.
Po druhé světové válce byl zámek přestavěn na internát a učiliště Masarykovy školy práce.

rok 2002

„V polovině 70. let, začala mít budova velké technické problémy. Zatékalo střechou, došlo k propadávání stropů, čímž došlo k vystěhování všech. Později zde ministerstvo národní obrany chtělo zřídit skladiště vojenského lékařského materiálu, a tak mělo dojít k opravám. Jenže se přišlo na to, že má celá budova narušenou statiku. Byly provedeny betonové injektáže, takže se nezachovaly žádné sklepní prostory. Po revoluci se vojáci přestali o zámek starat, a tak přešel zpátky pod město Letovice. V tu dobu začal být v dezolátním stavu a byl volně přístupný komukoli. V roce 2004 zámek koupil pan Vavříček a o čtyři léta později se začalo s prohlídkami. Návštěvníci procházeli staveništěm ještě po fošnách. Však taky sezonní prohlídka byla nazvána – Jak probíhá rekonstrukce.“

Interiér zámku dnes

Mnoho bývalých artefaktů ze zámku mají doma samotní obyvatelé Letovic. Věci byly prodávány pod cenou už v roce 1946 ve veřejné dražbě. O co nebyl zájem, naložilo se na traktor a odvezlo na skládku.
„Pamatuji si, že zdejší kaple sloužila nočním hlídačům. Trčela z ní roura od kamen, jak si tam topili.“
Tajemství ukrývá zdejší studna, která je hluboká přibližně 65 metrů a je prokopána až na dno řeky. Je vyhloubena ve skále a je překvapivě čtyřhranná. Podle průzkumů jsou cca dva tři metry nad hladinou boční štoly. Údajně jde o únikové chodby staré několik stovek let.

Hraběnka Marie Kálnoky, zemřela na zámku v roce 1943

Neprobádány zůstávají i podzemní chodby. Odkryta je pouze jedna, vedoucí pod kašnu. Dlouhá je přibližně 60 metrů. Má se ale zato, že vede dál. Aspoň to tvrdí jeden z pamětníků, který si tam kdysi hrál.
„Dochází tady k nadpřirozeným jevům, čehož jsem byl několikrát svědkem. Třeba v době, kdy jsem zde jako číšník počítal v bývalé konírně tržbu, se otevřely dveře na chodbu a následně se v ní rozsvítilo. Nevěnoval jsem tomu bližší pozornost, ale po návratu z kuchyně byly dveře zase zavřené. Vím bezpečně, že nikdo jiný tady nebyl. Od té doby jsem si v pozdních hodinách vždy nechával svítit nějaké to světlo navíc. Když jdu večer na obchůzku do zámku, tak raději pozdravím. Tím vyjadřuji pokoru, i když by tam nikdo neměl být. Kdo nějaké nadpřirozené jevy nezažil, asi to nepochopí. Zemřelo zde několik hraběcích potomků v mladém věku a v roce 1943 i Marie, babička posledního majitele hraběte. Pamětníci o ní hovoří jako o hodné a laskavé paní. Možná, že se ´jí´ odtud nechce,“ míní Luděk Elbl.

  • Existence původní dřevěné tvrze, později kamenného hradu – předchůdce současného zámku, je historicky doložena od roku 1360. Prvními majiteli byli Páni z Letovic.
  • Kolem roku 1400 zde byl přeložen do češtiny Milion – známý rukopis Marka Pola, pojednávající o jeho cestě do Asie.
  • Vysoce postavený církevní hodnostář Jiří Szelepcsényi z Pohronce nechal hrad mezi lety 1666 až 1685 přestavět na ranně barokní zámek.
  • V roce 1820 se majitelem panství a zámku stala maďarská rodina Kálnoky z Köröspatak. Nynější podobu získal zámek stavbou koníren, letní i zimní jízdárny, arkád na terase a úpravou středověké věže.
  • V roce 1945 byl majetek rodiny Kálnoky zkonfiskován. Zámek se stal předmětem rabování. Po roce 1989 byl šlechtě navrácen. V roce 2004 ruinu koupil Bohumil Vavříček. Ročně projde zámkem přibližně 20 tisíc návštěvníků.

Na zámku můžete prožít romantickou noc v apartmá hraběnky. Probíhají zde také burzy starožitností a sběratelských kuriozit, a také mnoho dalších akcí. Pro zájemce o prohlídku je zámek otevřen od května do října, od 9. do 18. hodiny.

Text: Petr Podroužek
Foto: Petr Podroužek. Petr Švancara a archiv Zámku Letovice

 

SOUTĚŽ O VSTUPENKY NA ZÁMEK A NOC NA ZÁMKU

Pokud se chcete na Zámek Letovice podívat, můžete soutěžit o vstupenky na prohlídku zámku (máme jich pro vás 20) a pro jednoho šťastného výherce máme poukaz na noc na zámku pro dva.

Soutěžní otázka: V kterém roce současný majitel Bohumil Vavříček koupil Zámek Letovice?

Odpověď pošlete do konce července na e-mail: soutez@newexpress.cz a do předmětu napište heslo LETOVICE.
20 výherců vstupenky na prohlídku zámku a jednoho výherce poukazu na noc na zámku pro dva budeme informovat e-mailem.

Účastí v soutěži soutěžící souhlasí s tím, aby redakce NEW expressu bezpečně uložila zadanou e-mailovou adresu po dobu trvání soutěže a použila ji pro zaslání oznámení soutěžícímu v případě výhry v soutěži. Po ukončení soutěže redakce NEW expressu e-mailové adresy soutěžících neshromažďuje, neukládá ani neumožňuje přístup k těmto kontaktům třetím osobám a subjektům.