Hudba

Půlstoletí alba A Saucerful Of Secrets od britských Pink Floyd

Svým debutovým albem vzbudil kvartet Pink Floyd na britské hudební scéně pozornost. Nejednalo se sice o nějaký kasaštyk, prodeje byly spíše vlažnější, nicméně pojetí orientované na vzedmutou psychedelickou vlnu bylo natolik originální, že se o kapele hovořilo s jistým respektem. Jejich progresivní přístup vyvolával zájem především u milovníků experimentální hudby, vybočující ze zavedených šablon.

Mezi srpnem 1967 a dubnem 1968 už kapela nahrávala ve studiu Abbey Road nový hudební materiál. 28. června 1968 pak label Columbia/EMI vydává jejich druhé řadové album ASaucerful Of Secrets. Produkce se ujal Norman Smith a hudební režie James Guthrie. Poněkud záhadné obrazové vize obalu zpracovala výtvarná skupina Hipgnosis.

Pink Floyd natočili album v sestavě: Roger Waters (baskytara, zpěv), Richard Wright (varhany Hammond, klavír, zpěv), Nick Mason (bicí nástroje, percussion, zpěv). V lednu 1968 přišel do skupiny David Gilmour (kytara, kazoo, zpěv), který měl zvolna nahradit Syda Barretta, jehož vážná psychická nemoc jej činila pracovně a hudebně nepoužitelným. Přesto se Barrett ještě zúčastnil natáčení a v několika skladbách aktivně hraje. Dále byli pohostinsky přizváni ke spolupráci členové Armády spásy: Ray Bowes (kornet), Terry Camsey (kornet), Mac Carter (trubka), Ian Hankey (trombon), Les Condon (kontrabas), George Whittingham (kontrabas). Na albu se objevilo 7 skladeb z vlastní autorské dílny kapely.

Úvod skladby Let There Be More Light je ve znamení stále zrychlujícího riffu baskytary a kytary a nad nimi se line velebné téma varhan. Poté se téma totálně změní. Máme zde tajemný opakující se motiv měnící se v rozmáchlé harmonické vzepětí s lehce patetickým vyzněním. Jeden hlas zpívá a druhý souběžně s ním tentýž text šeptá. V každém případě píseň dost neobvyklého pojetí, která se jeví jako zdařilý úvodní počin s kytarovým sólem, plujícím prostorem.

Do jiného pojednání je zabalena druhá skladba Remember ADay. Klavírní téma je brzy přerušeno klopotavou rytmikou a lehce naříkavým hlasem. Obecně řečeno, jedná se o standardní píseň, kterou tvoří lehce zvláštní zajímavé aranžmá a práce s dynamickými rozdíly. Celkově je sound obestřen hal­lem s lehkým dozvukem a i zde jsme svědky „rozpínání mysli“ – populárním metafyzickým pojmem, spojeným s psychedelickou hudbou.

Další skladba Set The Controls For The Heart Of The Sun má v sobě ukotveno psychedelické tajemno ještě hlouběji. Máme zde opakující se riff a napůl šeptaný a napůl zpívaný hlas se prolíná se zvukem tympánů, zatímco varhanní motiv dokresluje zvláštní imprese, které nás zavádějí až na pokraj orientální hudby. Můžete mít pocit halucinací, ale může se vás dokonce zmocnit i pocit strachu, což vyvolávají zvukové erupce varhan, křik racků a kytary. Jsme svědky nějakého šamanského obřadu, nebo je to jen pokus totálně vtáhnout posluchače do děje? Vysvětlení zůstane pravděpodobně na každém z nás.

Jestliže jsme bloudili v neznámých prostorech a pocitech, Corporal Clegg nás vrátí do reality. Jeho zemitost nás vytrhne z letargie úpornými akcenty, ale vokální party vykazují jasnou melodiku šedesátých let. Pojednou zcela nečekaně vstoupí do tématu nefalšovaná dechovka Armády spásy, která se prolíná s psychedelickými vibracemi. Nepřipravený posluchač zůstane konsternován celkovým pojetím, ale doba nahrávala všelijakým, i těm nejméně předvídatelným absurditám v hudbě.

Kolektivním dílem kapely je skladba ASaucerful Of Secrets, která dala albu název. Tajemný sound vytvářený varhanním kouzlením, doplňují tympány, tajemný hukot a experimenty se studiovou technikou, které nás odnášejí do neznámých světů, a tak máme pocit, že jsme opustili naši galaxii a putujeme nekonečností vesmíru. Lehce destrukční sound jakoby nás vtahoval neodvratně do kosmické černé díry. Bubenický motiv vyvolává dojem obřadu etnického pojetí, kterému sekundují avantgardní klavírní exprese, dotvářené rozvibrovanými tóny elektrické kytary. Pojednou se sound „pročistí“ a prostor ovládnou varhany, které promění dosavadní postupy v chrámovou hudbu velebných tónů, ke kterému se připojuje majestátní chór. Zcela určitě nejzvláštnější kompozice na albu.

See-Saw je výletem do písňové formy. Přesto zůstává ona monumentalita a prostorový vjem s melancholickým nátiskem. Opět řada impresí s těžko zapamatovatelnou melodickou linkou působí jako specifický druh ukolébavky. Ve staré Anglii se tomu říká eve songs (večerní písně). Nakonec se hudební erupce pozvolna rozplyne v nekonečnosti astrálu.

Závěrečným příspěvkem je Jugband Blues. V podání Pink Floyd se nejedná o klasické blues, jak by název předestíral, ale opět zcela nezařaditelnou písňovou formu. Do tématu vstupují dechy, ale i kazoo společně s vokálními party tajemně rozpínané prostorem. Téma je násilně zastaveno a vrací se zpět melancholický hlas za doprovodu akustické kytary, což činí finální tečku za hudebním výletem.

Album na Britských ostrovech konsternovalo hudební kritiky a ani druhý projekt Pink Floyd se nedočkal nějakých závratných obchodních zisků. Na britské psychedelické zahradě ale vykvetl pestrobarevný virtuální keř s undergroundovým pojetím, které si nezadatelně pozvolna získávalo pozornost náročnějšího hudebního publika. I po padesáti letech se jeho odkaz dá připomenout jako zajímavý návrat do rockové minulosti.

Petr Gratias