Hudba

Pozdní sběr překvapuje posluchače novým albem K narozeninám

Pozdní sběr je kapela, která na hudební scéně rozhodně nepatří mezi nějaké greenhorny. Letos slaví už osmnáct let od doby, co poprvé stanula před publikem. Zakladatelem a frontmanem kapely je zpěvák, kytarista, skladatel a textař Jiří Pařez, který prošel dlouhou vývojovou linií od trampské písně přes bluegrass, folk rock až k jižanskému rocku. Pravda, pojetí southern rock, tak jak ho známe z amerických kapel Allman Brothers Band, Lynyrd Skynyrd, Black Oak Arkansas, Sea Levell, Ozark Mountain Daredevil je podstatně odlišné a také si nemyslím, že by se Pozdní sběr řadil vedle domácích jižanských kapel jako např. Pumpa nebo General Lee, nicméně jejich pojetí mělo a bude mít onu proslulou měkkost moravského soundu, trochu nostalgie, trochu melancholie, ale i národní hrdosti. V Brně, ale i na celé Moravě a i ve vzdálenějších regionech republiky už Pozdní sběr dokázal přitáhnout pozornost publika, které chce slyšet zpívané texty „o něčem“ a ne mainstreamové nicneříkající plácání a žvanění plytké pop music současnosti.

Jiří Pařez ale dokázal překvapit už na předešlém albu. To současné, které nabídl na hudební trh s překvapením nijak nekončí. Nejenom že přestavěl sestavu kapely Pozdní sběr, ale také ve stylovém pojetí došlo k dalším posunům. Zbrusu nové album K narozeninám od první skladby posluchače vrhá jiným směrem, než by očekával. Amsterdam nabízí řízný rock spojený s funkem. Výrazná dechová sekce a řeřavá elektrická kytara a pulsující rytmika přivolává málem sound amerického Chicaga. Zpívající frontman zůstává ale sám sebou ve své přirozenosti. Smíření otevírá sound elektrických smyčců, jako entrée a po něm se v melancholickém pojetí rozvíjí balada, která se dynamicky proměňuje. Mezihra na akustickou kytaru je příjemně zurčící čistými tóny v posmutnělé harmonii. Fíha nás ovšem málem srazí do kolen. Skladbě nechybí přímý tah na branku, pulsující rytmika a elastické kytarové ornamenty spojují moravskou lidovku málem s rock and rollem. Dumavými klouzajícími tóny se otevírá další baladicky znějící píseň Někdy mám strach. Asociuje Hašlera, naše zamotané historické povědomí. Zpíval, jedl apil nás zavádí do latinsko-amerického prostředí. Roztančená melodická píseň rozhýbává do emocí. Výtečná instrumentální souhra uprostřed skladby je mistrovským kouskem, stejně jako její finální podoba. Umoře je v úvodu jasným rockem poznamenaný sound s elektrickou kytarou a varhanami, ale proměna do přemítavého filosofování v umírněnější poloze píseň posouvá do pařezovského hloubání. K narozeninám je píseň, která dala albu název, a tak by se dalo očekávat, že to bude albový majstrštyk. Kam ale skladbu zařadit? Je to umírněná balada, nebo kontemplativní jazz s motivem „happy birthday to you“? Od každého něco. Do šlapavého rocku vplouváme s dusavou Michale jedem. Také zde dotváří téma dechová sekce a objevuje se zde i talk-box, který bych v Pozdním sběru opravdu neočekával. Vojáček nás zavede do klidných vod písničkářského mudrování, které má v melancholickém pojetí tíhu smutku a romantiky. Mezihra na akustickou kytaru má příjemnou polohu a dokresluje soukromou meditaci. Jiří Pařez občas do své hudby dává epické příběhy. Nejinak je tomu i v písni Tasovská, pamatující na hezkou vesničku na prahu Vysočiny a na jedno setkání. V příjemné rovnováze jsou zde akustické a elektrické nástroje od začátku do konce. Až skončí bál je výletem do rozverného dovádění téměř keltského charakteru. Elastická mandolína se zde uplatňuje s patřičnou vervou a opět tu máme nádherná unisona výtečně seřízených nástrojů. Na horší časy patří opět do baladického pojetí, ale tentokrát zde můžeme vystopovat bluesový dotek prostřednictvím elektrické kytary, která zde dostává výrazný prostor, zatímco závěr čeří varhany. Bonusem je skladba Na pivu, která album uzavírá, v optimistickém duchu laděná chlapácká píseň, kam se kapele podařilo v krátkém fragmentu vtěsnat dokonce i reggae.

Současná sestava Pozdního sběru, která album nahrávala, je následující: Jiří Pařez (sólový zpěv, akustická kytara), Michael Vašíček (elektrická kytara, lap steel, dobro, akustická kytara, mandolína, talk-box), Emil Formánek (akustická kytara, klasická kytara, zpěv), Štěpán Baloun (klavír, elektrické piano, varhany Hammond, clavinet, harmonium, tuba, zpěv), Radim Zenkl (mandolína, irská flétna, didgeridoo, zpěv), Jiří Meisner (baskytara, zpěv), David Velčovský (bicí nástroje, tamburína, hand pad) a řada hostů.

Pařezovy texty mají svou poetiku a nijak se nebrání vzdálit z moravských luk a strání do dalekého zahraničí nebo i do historie. Je cítit, že nad obsahem textů přemýšlí a hledá nová východiska. Pestrost hudebního terénu určitě překvapí tou rozmáchlou žánrovou kreativností a chci věřit, že folkrockové publikum tyhle proměny bude bezezbytku akceptovat. Vnitřní uspořádání bookletu s obrazovou tematikou a texty je výtečné, o to míň se mi ale líbí přední a zadní část obalu, kde bych spíš očekával nějakou výtvarně přitažlivou fotografii. Ať už koupíte album někomu skutečně k narozeninám, nebo se oddáte vlastnímu soustředěnému poslechu – nudit se rozhodně nebudete. Čím asi Pozdní sběr překvapí příště?

Petr Gratias