Jeskyně Pekárna patří mezi nejpozoruhodnější jeskyně jižní části Moravského krasu. Svůj název si vysloužila široce klenutým vstupním portálem, který připomíná otvor pece na pečení bochníků chleba, ovšem o šířce přes 19 m a výškou 5 m. Dále se klenba stropu snižuje na 3 m, potom na 2 m a tuto proměnlivou výšku si jeskyně drží až do zadní části, ukončené mohutným závalem sutě ve vzdálenosti okolo 60 m od vchodu jeskyně. V pravé části se lze ještě proplazit Prixovou průzkumnou chodbou do vzdálenosti 64 m od vchodu. Jejím prokopáním byla snaha v roce 1947 obejít zadní zával Pekárny a dostat se do dalšího, tehdy předpokládaného pokračování jeskyně. To se však nepodařilo. Mohla by pomoci odhalit možné pokračování termokamera?
Termokameru jsem jako její vlastník vzal v únoru 2018 do Pekárny a Prixovou plazivkou postupně prolézal. Sledoval jsem, jestli se nějak projeví očekávané teplotní rozdíly v případě, že by náhodou nějakou skulinou táhnul teplejší nebo chladnější vzduch z neznámých pokračujících prostor. Využil jsem mrazivého počasí, aby se mohly vzhledem k vyvýšené poloze jeskyně případně uvnitř projevit teplejší výdechy z hlouběji ložených partií. Displej termokamery však ukazoval prakticky stejnou teplotu na stěnách, stropě i dnu prokopané plazivky až do zadní části.
Z úzké Prixovy chodby jsem se vysoukal a prohlédl levou část závalu, kde se kolegové speleologové rovněž snažili dříve proniknout. Opět nebylo možné podle barev a teplotních hladin zobrazovaných na termokameře spatřit větší tepelný rozdíl. Ani v komíně, vyplněném závalem, ani v okolních stěnách sutí a hlíny, ani směrem k východu se neprojevila žádná nadějná anomálie.
Zajímavější projev nás však čekal na protější – pravé straně, přibližně v polovině délky hlavní chodby Pekárny. Oproti venkovní teplotě v rozmezí 0–1 °C zde termokamera zjistila chladnější podlahu, konkrétně u skalního výklenku teplota klenby stropu 1,8 °C, a ještě hlouběji do jeskyně: strop 1,4 °C a podlaha – 2,8 °C v místě sedimentové sutě zadního ponoru. Jak si vysvětlit tento projev?
Speleologové se vždy v zimních mrazivých měsících rozhlížejí především po „mastných flecích“, tedy místech, kde by „foukal“ teplejší vzduch z neznámých jeskynních prostor ven na povrch. Takové chování se pak předpokládalo téměř automaticky i uvnitř hlavní chodby Pekárny. Termokamera však potvrdila efekt opačný: Jenom ve třetí čtvrtině délky chodby Pekárny je na pravé straně od vchodu podlaha chladnější přibližně o celé 3 °C. Tedy chladnější, než byla aktuální teplota vzduchu venku. Mohlo by to znamenat, že v popisovaném místě dochází k jakémusi nasávání vzduchu do neznámých spodních partií Pekárny, neboť studený vzduch podle fyzikálních pravidel klesá dolů.
O skutečném významu tohoto zjištění můžeme zatím pouze spekulovat. Vzhledem tomu, že u chladnějšího místa podlahy v celkové šířce cca 7 m se nachází zbytky – sedimenty původních ponorů, situace nahrává tomu, že se neznámé prostory projevují vtahem vzduchu – nasáváním chladného vzduchu. Tuto myšlenku zastává i RNDr. L. Slezák, bývalý ředitel Správy Moravského krasu, znalý geologie i chování dutin a jeskynních prostor ve smyslu cirkulací a výměn vzduchu ve vztahu k ročnímu období. Dotčeným místem probíhá výrazná tektonická porucha, aktivně se projevuje také několika senzibilům včetně mne, reakcemi na virgule. Zadní část (zanesený ponor) později modeloval zde protékající Hostěnický potok. A jeho vody musely někam téci dále – ne současnou hlavní chodbou jeskyně Pekárny, ale stejným, tedy přibližně kolmým směrem na onu chodbu. Snad nám více napoví další pozorování termokamerou a nejlépe budoucí odkryv popisovaného úseku chladnější podlahy.
Více o našich průzkumech podzemí na www.starechodby.cz
Text a foto Kamil Pokorný
