Zprávy

Nejcennější právní dokument v zemi byl mimořádně k vidění v Brně

Na první pohled vypadají jako „salátové“ vydání kdysi možná zajímavé knížky, kterou někdo vytáhnul z kontejneru či našel ve sběrně papíru. A přesto se jedná o jeden z nejvzácnějších dokumentů, jaké v historii českého a moravského národa existují. Publikace je natolik významná, že jde dokonce o národní kulturní památku a vidět ji v originále je zcela mimořádnou vzácností. Pergamenové Zemské desky, které jsou vlastně nejen první doloženou katastrální, ale i právní publikací, protože se do nich zapisovala i usnesení Zemských sněmů, založil už v roce 1348 Karel IV. A protože České Zemské desky shořely při velkém požáru Prahy v roce 1541, jsou Moravské Zemské desky z roku 1348 památkou nevyčíslitelné hodnoty. V brněnském Moravském zemském archivu, který shromažďuje přes 60 kilometrů archiválií, se dochovala nepřerušená řada zemských desek, které se vytvářely až do roku 1965 a velký význam měly například i v době restitucí po roce 1989.

„Jejich originály jsou k vidění zcela mimořádně. Naposledy to bylo na počátku 80. let a také případné další vystavování je v nedohlednu,“ uvedl Tomáš Černušák, vedoucí oddělení evidence, zprávy a zpracování fondů, který vytvořil scénář k výstavě Morava jako součást českého státu. V přízemí archivu tak byly k vidění originály dokumentů, z nichž mnohé viděli dosud jen badatelé či restaurátoři a které mapují vývoj Moravy od středověku až do 20. století. V tlumeném světle za podkresu dobové hudby se předvedly veřejnosti například zásadní listiny významného rodu Pernštejnů, či dokumenty dokladující formování vztahu Čech a Moravy, mimořádně krásný byl například antifonář „moravské“ královny Alžběty (Elišky) Rejčky, což je náboženská kniha se zpěvníkem, který je součástí devíti knih, které královna nechala na počátku 14. století vytvořit. Na českém území jsou jen dvě.

Zatím nikdo nepřišel na to, proč dávný iluminátor zakomponoval do nádherných iniciál v jediné, v Brně archivované knize, postavy draků, což je u takových publikací něco nevídaného.

„Sál byl klimatizován na teplotu stanovenou standardy, což je 17 až maximálně 20 stupňů. Technika sledovala i doporučenou vlhkost, která je 55 procent. Zásadním faktorem je osvětlení. Jediné světlo, které exponáty dostávají je něco málo přes padesát luxů. Toto množství také určuje možnou délku výstavy těchto dokumentů zařazených do první kategorie, které jsou jinak po většinu času uskladněny v předepsaném prostředí a pro které je určena i nejvyšší možná dávka osvitu za rok,“ vysvětlil přítmí a poněkud chladnější prostředí Tomáš Černušák. Zákon dokonce nedovoluje Zemské desky poskytovat běžně k nahlédnutí badatelům. K tomu se používají repliky Zemských desek či jejich iluminovaných obalů. I Z těchto důvodů byly dokumenty vystaveny jen na přesně limitovanou dobu.

Marek Lukáš