Sport

Nechci zakrnět, říká o studiu na vysoké škole stříbrný biatlonista z olympiády Michal Krčmář

Na Zimních olympijských hrách 2018 vjihokorejském Pchjongčchangu získal ve sprintu na 10 kilometrů Michal Krčmář (27) stříbro abyl tak po zásluze zvolen Biatlonistou roku. Ani po hlavní sezoně neměl však Michal kdy myslet na odpočinek. Čekalo na něj totiž intenzivnější zapojení do studia na vysoké škole vBrně.

„Na základní istřední škole mi vždy říkali: Sportuj, je to super, ale mysli ina zadní vrátka. Vtuto chvíli je pro mě samozřejmě prioritou sportovní kariéra. Nechci však zůstat zakrnělý, navíc kdykoliv mohu udělat špatný pohyb as aktivní činností skončit. Biatlon přece jen není sport, který by mě zabezpečil po dvou sezonách do konce života. Atak musím myslet ina to, co budu dělat po skončení sportovní kariéry. Zatím mi však zdraví slouží, proto doufám, že ještě nějakou dobu závodit budu. Rád bych nechyběl na olympiádě 2022 vPekingu amožná ještě ina té další. Pokud bych skončil sbiatlonem dnes, lákalo by mě být trenérem, ale co bude za pár let, to nikdo neví. Možná už budu, jako závodník, zcestování moc unavený. Aobjíždět svět by mě čekalo ijako biatlonového trenéra. Uvidím, na co budu mít náladu,“ říká Michal Krčmář.

Na fakultě sportovních studií Masarykovy univer­zity vbrněnských Bohunicích získal Michal Krčmář bakalářský titul voboru trenérství se specializací na biatlon aza pár měsíců bude do Brna za studiem vyrážet znovu. Tentokrát se pokusí stát se magistrem voboru kondiční trenér.

„Pro specializaci biatlonu jsem se rozhodl, neboť je víceméně mému sportu nejbližší. Jessica Jislová se zaměřila na management, což je zřejmě náročnější obor, možná by mě lákal itento, ale nemohu vsoučasné době studiu věnovat až tolik času. Kondiční trenér mi dává větší možnosti se uplatnit po mé aktivní sportovní kariéře. Nemusím tudíž zůstat jen ubiatlonu.“

Za studiem po sezoně dojížděl Michal Krčmář do Brna vždy na konci týdne.

„Dálkové studium je specifické vtom, že škola začíná vosm ráno akončí všest hodin večer, takže zJablonce nad Nisou jsem vyjížděl pokaždé před pátou hodinou ranní adomů se vracel tak tři hodiny před půlnocí. Na druhou stranu jsem se ve škole odreagoval. Měl jsem zatím vždy štěstí na spolužáky apartu lidí kolem sebe. Takže bylo příjemné sem jezdit po sezoně, protože to pro mě znamenalo určitou část relaxace. Tedy když pominu zkoušky. Během sezony je to vbiatlonu stereotyp aškola tyto mechanismy aspoň nabourala. Někteří pedagogové mě znali avěděli, co dělám za sport ana jaké úrovni. Nechci však dělat biatlonu ostudu tím, abych přišel na zkoušku nepřipravený avypadalo to, že mám vúmyslu ji dostat jen za jméno. Ba naopak, chci dělat biatlonu dobrou pověst.“

Do Michala Krčmáře si občas jízlivě, ale vdobrém, píchli jiní studenti, protože se ve škole, zvláště vpodzimním semestru, objevil výjimečně, takže ho pomalu ani neznali.

„Ale vletním semestru jsem byl ve škole naopak častěji než jiní. Víceméně jsem dělal dva semestry vjednom. Mnohé jsem řešil přes e-maily. Měl jsem štěstí vtom, že mi spolužáci většinou kdykoli poskytli veškerý potřebný studijní materiál, byli vtomto maximálně vstřícní. Nikdo neřešil, kdo co je atoho jsem si nesmírně vážil. Občas mě někdo ze spolužáků pro rodiče aznámé požádal oautogram. Abylo pro mě tak příjemné, že třeba isvým podpisem jsem mohl udělat někomu radost. Jinak jsme biatlon ani moc neřešili, což bylo pro mě fajn, protože jsem si tak mohl itady od něj odpočinout.“

A jaký je Michal Krčmář student?

„Tvrdím, že to šiji horkou jehlou. Když mě začne tlačit čas, tak se do toho opřu adělám mnohé na poslední chvíli. Většinou to naštěstí dopadne dobře avše potřebné stihnu. Kolikrát jsem si však slíbil, že začnu dříve, abych na to měl více klidu, ale nakonec to dopadlo pokaždé stejně. Asi to mám vsobě tak nastavené. Taky nejsem ten, který by prospíval výtečně. Stalo se mi, že jsem dělal jednu zkoušku třikrát. Ale nebylo to pedagogem, že by mě chtěl snad vtom vymáčet. Chyběl jsem na přednáškách aprobíraná látka se mně mnohem hůře dostávala do hlavy. Vyletěl jsem ze sportovních masáží, ve kterých byly regenerace spojené sfyziologií. Bylo to vše propletené, ztoho bylo při zkoušce na výběr osm okruhů otázek, znichž mi jen tři čtyři seděly. Ajá ne ane si některou znich vytáhnout, takže jsem se na nich dvakrát spálil. Na druhou stranu se musím přiznat, že mi tento předmět dal hodně. Učil jsem se ho totiž tři týdny pořád dokola. Byla to moje chyba, protože si student musel masáže vpraxi odchodit. Zrovna takový předmět nejde seminární prací moc zachránit. Takže to dopadlo nakonec tak, že jsme se se spolužáky masírovali navzájem. Za biatlonové maséry bych ale nezaskočil. Jednak jim nemůžeme konkurovat, ty si spíše musíme hýčkat, achyběla by mi na to po závodě energie. Kdyby za mnou přišel iOndra Moravec, že chce namasírovat, tak ač je to super kamarád, řekl bych mu, že má smůlu.“

Po sezoně se sfunkcí šéftrenéra biatlonu rozloučil Ondřej Rybář.

„Na jednu stranu mě to hrozně mrzí, ale jinak ho naprosto chápu. Ondra Rybář byl pořád na cestách apřitom mu už jedno dítě vyšlo třetí třídu aostatní jsou mladší. Chce je vidět růst. Ať už je jakkoliv sbiatlonem spjatý, pořád má rodinu na prvním místě, ikdyž pro náš sport dělal jinak vždy vše na 120 procent. Vážím si toho, že od biatlonu neodešel úplně azůstal aspoň vroli sportovního manažera anějakým způsobem budeme inadále spolupracovat. Chci se nyní zaměřit více na střelbu, protože mě odešla její stabilita, kterou jsem se mohl chlubit vpředloňské sezoně. Vté uplynulé jsem vní už nebyl tolik vyrovnaný. Během zimy jsem taky zjistil, jak se posunout vtechnice běhu, na čem zapracovat.“

Michalu Krčmářovi se těžko hodnotí kontroverzní kniha Gabriely Koukalové – Jiná.

„Hodně věcí mě vknize zaskočilo, protože bych nečekal, že toho tolik vyleze na povrch. Určitě se ktomu rozhodla znějakého důvodu. Je to její volba. Já jsem zGabčou vycházel vždy upřímně, na rovinu. Nikdy jsem sní žádný konflikt neměl, spíše mě některé její pasáže mrzí vůči biatlonu, protože od ní dostal tak trochu ránu. Lidé se tak mohou nyní domnívat, že už třeba vmládežnické kategorii jsou velké problémy, ikdyž je to spíše otrenérech. Na ně si já nemohu stěžovat, ba naopak. Protože ti, co se omně ve sportu starali, beru za takové své druhé rodiče. Tak nějak se snažím jít svojí vlastní cestou. Mrzí mě, že se do mnohého tak tvrdě opřela. Na druhou stranu má na to právo, je tady svoboda projevu, ale řada věcí se taky napíše jinak, než se myslí. Aniž bych chtěl někoho shazovat, větší problémy ve sportech bývají častěji mezi ženami. Asi by bylo dobré, aby si dokázaly spoustu věcí vyříkat zočí do očí, jako to děláme my, chlapi,“ říká na závěr Michal Krčmář.

Text a foto: Petr Podroužek