O divadle

Mudrování nad uvedením Decadance v pavilonu brněnského výstaviště

Bylo zataženo, dusno a vypadalo to na bouřku. Letně oblečení lidé korzovali koridory brněnského výstaviště. Voněly kvetoucí lípy. Byla sobota. Mířil jsem k pavilonu F.

Výstavní hala také voněla. Ctitelé tanečního umění a celebrity známé z baletních dómů světa si pod její střechou dali dostaveníčko. Představení izraelského choreografa Ohada Naharina, Dekadance, v provedení baletu pražského Národního divadla, se pro ně stalo událostí, ještě než začalo …

Na umně postavené, obrovité ploše jevištního pódia exhiboval tanečník. V černém obleku a v černých botách zkoušel pohybovou abecedu obtížných prvků pantomimy.

Diváci, zdolávající schůdky hlediště a usazující se na laminátová sedadla, sledovali počínání muže v černém s obdivem.

Po dvaceti minutách se k podivínovi, pohrouženému do osamocení, počali přidávat další samotáři. Zalamovali ruce, nohy, krky, hlavy, hýždě, ramena. Vytvářeli rychle se proměňující obrazce míjejících se jedinců …

Zazněla hudba pouštních trub provázená zlobnými pokřiky. Černé postavy s černými klobouky na hlavách usedly na židle sestavené do tvaru srpku půlměsíce. Strhávaly ze sebe černé svršky, boty i bílé košile a odhazovaly je daleko před sebe. Jakoby hořekovaly u zdi nářků …

Tanečníci se proměnili v řadu bojovníků, známých z reliéfů egyptských pyramid. Tanec koitu pravěké dvojice, vedoucí k zachování rodu homo sapiens, se podobal námluvám ptáků plameňáků.

V další proměně roj černých postav v židovských hučkách bičoval vzduch staccatovými pohyby hněvu. Za rachotu rychlopalných zbraní se semkly v hradební šik. Jejich tváře se však začaly usmívat. Lidé s černými klobouky na hlavách se vydali za diváky, aby některé z nich pozvali k tanci. A stalo se cosi neuvěřitelného. Vyzvaní opustili svá sedadla a jeviště se proměnilo v tančírnu. Na jevišti se tančila chacha, tedy po česku čača. Zda bylo vše předem domluveno, ví jen stvořitel „všehomíra“. Bouře potlesku se rozlehla halou. Takové nádherné sbratření lidí různých vyznání, jsem na divadle ještě nezažil. Strhující podívaná nebrala konce. Energie tanečníků se zdála být nevyčerpatelnou, nebylo zákoutí lidské mysli, ba ani anomálií v projevech člověka, kterých by se nedotkli. Vládli divákům jako bohové.

Představení Decadance působilo jako lék. Jako medikament pro zraněné, svízeli doby znavené duše.

Diváci odměnili mistrovské dílo Ohada Naharina dlouhými ovacemi vestoje …

A lípy voněly nejen výstavním areálem, ale i uličkami Komína. Na kraji střechy paneláku tloukl slavík noční píseň lásky …

Ani usnout jsem nemohl.

Jaroslav Tuček

11. 6. 2018 Brno-Komín


Mudrování nad absurdností světa, ve kterém žijeme

Na Zelném rynku bylo živo. Megafony vyřvávaly traktáty, jak je vše špatně ajak by vláda neměla být vládou. Starší dámy ařádové sestry se modlily. Bradatý muž, v ruce tabuli snápisem Ne znásilnění na jevišti, zpíval žalmy. Na pódiu ukašny vyhrávala kapela veselé „fláky“.

Všude plno kamer a fotících reportérů. I černé dresy policistů jsem zahlédl. Za půl hodiny bude začínat kontroverzní představení souboru Mladinsko Gladališče ze slovinské Ljubljany Naše násilí avaše násilí, ve kterém Ježíš Kristus znásilňuje muslimskou dívku. Opatrně jsem našlapoval na hrbolatou dlažbu a stoupal vzhůru k budovám.

Paní na lavičce sepjala ruce a řekla: Nechoďte tam. Neurážejte Ježíše Krista Odpověděl jsem: Paní, urážet nikoho nebudu. Jsem vychován v duchu desatera božích přikázání aodkojen divadlem. Nezlobte se na mě, chci představení vidět.

Synu, pamatuj, Bůh tě zatratí

Svatyní paní Husy jsem procházel sledován pátravými pohledy nervózních pořadatelů. Před vstupem do hracího sálu mě osahaly dlaně statného dohlížitele …

Vůbec se mi to nelíbilo.

Když do sálu napochodovalo na třicet robustních mužů a jedna žena v bleděmodrých tričkách s tištěnými nápisy Slušní lidé na prsou, začalo mě mrazit v zádech.

Scéna byla prázdná, tedy volná, jak se na festival zasvěcený svobodě sluší. Jen na horizontu stála stěna z ocelových kanystrů. Doufejme, že prázdných, ujelo mi ze rtů …

Usměvavý herec v růžovém overalu předstoupil před diváky, představil se a vysvětlil, proč přijal nabídku režiséra Olivera Frljiće na účinkování v projektu Naše násilí avaše násilí. Poté se představilo osm dalších aktérů. Společným jmenovatelem všech byly rodové vazby na muslimské předky, migranty, kteří se z různých příčin stali pravoplatnými obyvateli dávné Jugoslávie. Jeden měl původ židovský …

Po bujarém představování se herecká družina svlékla. V rouše Adamů a Ev, za hukotu temného hřmění počala hrát texty svých rolí.

Hukot prosycený ostrým hvízdáním se rozlehl sálem. Na hrací plochu dopadly hrudky zmačkaných bílých papírů. Třicet aktivistů s nápisy Slušní lidé na bleděmodrých tričkách se dalo na pochod. Na jevišti ze svých rambovských těl vytvořili nepropustnou, pískající hráz. Herci se oblékli do růžových overalů a snažili se lidskou bariéru překonat. Najatí svalovci, ochránci pořádku paní Husy, domlouvali svalovcům Husou nenajatých. Před clonu „slušných“ přiběhl vytáhlý, nahatý mladík. Podle ponožek na nohou se dalo poznat, že k herecké družině nepatří. Po chvíli k němu přibyla nahatá černovláska. Naháči s rukama v bok stáli v pozicích vyzývavých toreadorů. Zasáhla placená ochranka a naháči zmizeli.

Zvukaři pustili taneční hudbu. Z auditoria vystartovala omladina a před hrází „slušných lidí“ se dala do tance … Umělecký šéf DHNP Miroslav Oščatka žádal „slušné lidi“, aby opustili scénu a umožnili umělcům pokračovat v produkci. Výzvu uposlechli jen tančící páry. Ředitel festivalu Martin Glaser oznámil, že požádal policii o zakročení. Policie je na cestě …

Jen Bůh ví, proč se čekání na zásah protáhlo. Antikonfliktní tým policie posléze vykonal své a po odchodu „slušných lidí“ představení pokračovalo. Přerušení přesáhlo 45 minut ….

Je nesnadné vyjadřovat se k hrubě narušenému představení, při jehož produkci zažíváte pocit vlastního ohrožení …

Inscenace s krédy „fašismus a kapitalismus jsou si podobni a stopy evropského koloniálního systému ve spojení s americkou mocenskou touhou po ropě rozvrátily Balkán“ je politickým divadlem. Veřejnou diskusí ilustrovanou provokujícími, mnohé urážejícími obrazy. Pohledem na náboženskou nesnášenlivost, na „svobodnost“ pravdy, nepřipouštějící „svobodnou“ pravdu druhých.

Je známo, že v každém svobodném názoru je kus pravdy. Ale je otázkou, jak poznat, kde svoboda pravdy jedněch končí a svoboda těch druhých začíná. V tom aby se čert vyznal … U tohoto představení obzvlášť.

Obešla mě hrůza při pomyšlení, že všechny války světa vznikly a vznikat budou na základě „svobodných“ pravd a „svobodných“ rozhodnutí „těch“ válkou posedlých …

Kaleidoskop krutostí pramenící z intolerancí, z tužeb po ziscích, mě zasáhl. Frljičova vize Ježíše Krista sestupujícího z kanystrového kříže a znásilňujícího muslimku je hnusným symbolem absurdnosti světa, ve kterém žijeme. Muslimskou ženou citované podobenství z Bible o prvních, kteří budou posledními, a o posledních, co budou prvními, působilo jako tiché varování.

Chodil jsem uličkami kolem komplexů historických budov, počítal zlatavé kostky se jmény Židů, co se nevrátili z koncentráků, a sděloval svým známým, že když se sejde více slušných lidí, vždy to smrdí průšvihem.

Je nesnadné vyjadřovat se k hrubě narušenému představení, při jehož produkci zažíváte pocit vlastního ohrožení… Foto: Robert Vystrčil

 

Mladinsko Gledališče, Ljubljana (Slovinsko) – Oliver Frljić: Naše nasilje in vaše nasilje (Naše násilí avaše násilí). Námět: podle románu Estetika odpora Petra Weisse, režie: Oliver Frljić, dramaturgie: Marin Blažević, scéna: Igor Pauška, kostýmy: Sandra Dekanić, light design: Dalibor Fugošić, sound design: Silvo Zupančič, výběr hudby: Oliver Frljić, umělecký poradce: Aenne Quiñones, asistent režiséra: Barbara Babačić, produkce: Hannes Frey. Spolupráce HAU Hebbel am Ufer, Berlin. Produkce: HAU Hebbel am Ufer, Berlín (Německo), koprodukce: Mladinsko Theatre, Ljubljana (Slovinsko), Wiener Festwochen (Rakousko), Zürcher Theater Spektakel (Švýcarsko), Kunstfest Weimar (Německo), Hrvatsko narodno kazalište Ivana pl. Zajca, Rijeka (Chorvatsko), Oblastní koproducent: MESS Sarajevo (Bosna aHercegovina). Hrají: Barbara Babačić, Daša Doberšek, Uroš Kaurin, Dean Krivačić, Jerko Marčić, Nika Mišković, Draga Potočnjak, Matej Recer, Blaž Šef. Premiéra 13. 10. 2016 (Mladinsko), 29. 5. 2016 (Vídeň).

Jaroslav Tuček