MONIKA BAGÁROVÁ
Moje duše se v Brně vždycky zklidní
Monika Bagárová je jednou z nejtalentovanějších mladých zpěvaček na současné české hudební scéně. Proslavila se účinkováním v televizní talentové soutěži, kde se probojovala na šesté místo. Od té doby už uběhlo mnoho let a Monika si za tu dobu svým talentem, vytrvalostí a zajímavou hudební produkcí získala bezpočet fanoušků a obdivovatelů. Její vystoupení jsou okouzlující nejen díky jejímu sametovému hlasu a atraktivní vizáži, ale především díky procítěnému a vyzrálému projevu a tím, že do svého zpívání vkládá srdce a duši.
Monika Bagárová je jednou z hlavních hvězd benefiční party Show and the City, která se uskuteční 26. září v hotelu Barceló Brno a pořádá se na podporu léčby dvanáctileté Lucinky, která žije s těžkými následky po neúspěšném lékařském zákroku. Proto jsme využili příležitost a Monice Bagárové položili několik otázek, nejen na téma charita.
Od roku 2009, kdy jste se zúčastnila televizní soutěže SuperStar, uběhlo už deset let. Jak vzpomínáte na svoji účast v soutěži? Odehrálo se v rámci soutěže něco, co podle vás významně ovlivnilo váš život nebo pěveckou kariéru?
Do té doby jsem znala jenom názor svojí rodiny a je jasný, že tam může být ve snaze o podporu sklon nebýt objektivní. Strašně jsem chtěla vědět, co si o mém zpěvu myslí jiní a byla jsem připravená na všechno. A když jsem postoupila, tak se mi změnil život. Ale úplně. Věřím, že kdybych nebyla v SuperStar, tak tady dneska spolu ani nesedíme. Možná bych studovala vysokou školu anebo bych už pracovala v mateřské škole… Bylo mi jen patnáct, tak to bylo doslova vhození do showbyznysu. Vůbec jsem nevěděla, jak to chodí, poprvé jsem stála na tak velkém jevišti a najednou jsem si na to musela strašně rychle zvyknout, začít to chápat a dělat věci naplno.
Když vezmete v úvahu vše, co po SuperStar následovalo – kdybyste se mohla vrátit v čase, přihlásila byste se znovu?
Ano. Byla to obrovská zkušenost, kterou bych nijak jinak nezískala takhle brzo. A bylo to krásné období, měla jsem štěstí, protože jsem se hodně naučila a taky jsem navázala krásná přátelství, která trvají dodneška. Užili jsme si spolu tu velkou změnu a neskutečně hodně legrace. Já rozhodně nelituji.
Udělala byste něco jinak?
Ne.
Co byste poradila mladým talentovaným uchazečům, kteří dnes zvažují možnost přihlásit se do SuperStar?
Ať neváhají, seberou odvahu a zkusí to. Je to obrovská zkušenost, dozví se něco víc nejenom o světě hudby a showbyznysu, ale hlavně o sobě, a to nejen po hudební stránce, ale i po té lidské. A když to vyjde, tak to urychlí hodně věcí. Pak je ale důležité nezaspat na vavřínech, pracovat na sobě a obklopit se správnými lidmi, kteří mají vysoké profesionální, ale i morální kvality.
Pokud se nemýlím, vaše cesta k hudbě má hlubší kořeny, pocházíte z muzikantské rodiny – jaké byly vaše hudební začátky a kdo měl na váš vztah k muzice největší vliv?
Začínala jsem v jazzové kapele mého tatínka Josefa Bagára už v devíti letech. Byly to velké zkušenosti a tatínek je ten, kdo měl na mě v muzice ten nejzásadnější vliv.
Odráží se nějak ve vaší tvorbě hudební zkušenosti, které jste získala v dětství?
Bezpochyby. Zpívala jsem jazzové standardy, vyrůstala jsem obklopená spoustou kvalitní hudby, ta se u nás doma, kromě hraní, pořád poslouchala. Hlavně americký soul, blues, rhythm and blues… To na vás zanechá stopy. Je to pro mě dodnes nejbližší žánr
a při mé tvorbě i interpretaci cítím jako mému srdci nejbližší právě tyhle harmonické postupy a frázování.
Jaké jsou vaše hudební vzory, kdo vaši tvorbu nejvíce ovlivnil?
Určitě to v mých začátcích byl Stevie Wonder a pak Beyoncé.
A co životní vzory?
Mým velkým životním vzorem je moje babička. Je to krásný člověk plný lásky a pochopení pro všechny v naší rodině, je to sluníčko. Má vždycky obrovský nadhled a dokáže pomoct už jen svou přítomností, klidem a úsměvem.
Vaše debutové CD Shining vyšlo v roce 2011, další album Flashback v roce 2017. Kam jste se posunula v hudební tvorbě od prvního alba k tomu druhému? Co považujete za nejdůležitější pro úspěch hudebního projektu?
Skladby na první album mi napsali skvělí hudebníci, které jsem měla kolem sebe. Druhé album bylo koncipováno hlavně jako pocta skladbám a interpretům, kteří mě ovlivnili od mých hudebních začátků. Dnes už pracuji trošičku jiným způsobem. Podílím se sama na tvorbě melodických linek i textů a jdu cestou jednotlivých singlů. Na každý si dám tolik času, kolik potřebuji. Jdu s ním ven až když jsem maximálně spokojená a mám zajištěný videoklip. Úspěch hudebního projektu nejde vypočítat. Dnes už to dělám hlavně pocitově, samozřejmě tak aby výsledek byl na co nejvyšší profesionální úrovni a abych s ním byla spokojená i já. Pak ať se děje vůle boží.
Co považujete za důležité pro svoji kariéru? Určitou dobu jste strávila v Americe, jakou nejdůležitější zkušenost jste si z Ameriky přivezla?
Je to už deset let zkušeností a pro mou kariéru byla zásadní setkání s těmi správnými lidmi a taky neustálá práce na sobě. Nenechat se znechutit ve chvílích, kdy všechno nešlo tak úplně hladce. Všímat si impulzů, které mě měly možnost posunout. Amerika byla jedním z nich. Tam jsem se naučila, že je důležitá jistá samostatnost a odvaha. Jít do věcí a nebát se. Rozmanitost lidí v NYC mě naučila vnímat rozdíly kultur jako přínos a inspiraci.
Pozoruhodnou součástí vaší tvorby jsou videoklipy. Vesměs jde o vizuálně velmi atraktivní podívanou. Podílíte se na jejich tvorbě sama, anebo tuto práci přenecháváte profesionálům? Co je podle vás důležité pro úspěch videoklipu? Jak se rozhodujete, která písnička bude mít videoklip a která ne?
Je to vždycky taková momentální tvůrčí alchymie. Některé jsou moje vlastní nápady, u dalších je to jen základ. Hodně dám na lidi, se kterými do spolupráce jdu a záleží mi na tom, aby taky přispěli a cítili tu myšlenku stejně. A nemám problém posunout nápad směrem, který navrhne režisér, kameraman, nebo moje manažerka, když je to v zájmu lepšího výsledku. Mám i klipy, kde celou story navrhnul režisér a jeho tým. Písničky, které jsem zpracovala do klipů, jsem si z alb vybírala pocitově. Ty, u kterých jsem cítila největší náboj. Teď je u mě už trochu jiná situace, tvořím po singlech, dávám si na to víc času a snažím se udělat videoklip ke každé vydávané písničce.
Zajímavou součástí vaší tvorby jsou také duety. Co se vám na zpívání ve dvojici líbí? Jak si vybíráte partnery? Anebo je to naopak, a ke spolupráci kolegové spíše vyzývají vás? Lze některý z duetů označit za vaši srdcovou záležitost? A pokud ano, tak proč?
Duet je zvláštní propojení dvou lidí, do kterého každý vkládá svou osobitost a ve výsledku je souznění. To je na tom to fascinující. Většinou je to tak, že mě na duety kolegové oslovují. Vybírám si pocitově tak, abychom si sedli. Všechny spolupráce byly krásné a těch lidí si hodně vážím profesionálně i lidsky. Většinu mohu nazvat blízkými kamarády. Všechny své duety mám moc ráda a je pro mě těžké vybrat srdcové… Ale když už, tak by to byly asi ty poslední. Možná i z důvodu, že mám ty spolupráce ještě čerstvě v paměti. Jde právě o kamarády ze SuperStar, mluvím o Honzovi Bendigovi (Amen, Viva La Vida) a Markétce Konvičkové (Zůstaň se mnou). Pro ty spolupráce jsme se rozhodli společně a spontánně. A samozřejmě, je tady moje sestra Natálie (duet Sestra). Ta je celá moje srdcovka.
Co nového připravujete v nejbližším období? Na co se vaši fanoušci mohou těšit?
Připravuji další duet a videoklip se sestrou Natálkou, měl by vyjít na podzim. A taky bych chtěla stihnout do Vánoc ještě jednu sólovou skladbu. Všechno dám včas vědět na mých sociálních sítích.
Pocházíte z Brna, ale momentálně žijete s partnerem v Praze. Poslední album jste ale nahrávala v brněnském studiu. V září účinkujete v připravované Show and the City v hotelu Barceló. Vracíte se do Brna ráda? Čím je pro vás Brno?
Brno je pro mě domov, rodina. Mám tady rodiče, babičku s dědečkem, kamarády z dětství a ze školy. Vlastně většinu těch hlubších lidských vazeb mám tady. Jezdím sem hodně často za prací, ale taky pro oddech a absolutní klid, který mi dokáže dát jenom tohle město a lidi v něm. Moje duše se v Brně vždycky zklidní a vyléčí se ze shonu, který k mému pracovnímu životu patří.
Zjevně máte pozitivní vztah k charitě. Je pro vás důležité pomáhat? Co vás motivuje k účasti na dobročinných akcích?
Myslím si, že je to hodně důležité. Alespoň pro mě určitě. Jsem hodně citlivá k lidskému trápení, ale taky k trpícím zvířatům. Snažím se pomoci vždycky, když to jde a mám tu možnost. Ať už svou účastí na různých akcích, nebo propagací a výzvou k pomoci od mých fanoušků a veřejnosti. Taky rozjíždím svoji nadaci, abych mohla v budoucnu pomáhat ještě aktivněji.
Máte nějaký nesplněný sen?
Ani nevím, možná bych mohla zmínit, že jednou bych chtěla mít krásnou rodinu a pevný vztah, jako vybudovali moji rodiče a prarodiče.
Chcete něco vzkázat svým brněnským fanouškům?
Chtěla bych jim hlavně poděkovat za přízeň, kterou mi věnují. Moc si toho vážím.
S Monikou Bagárovou si povídala Milena Hurajová.