Hudba

Minialbum Jiří Jelínek in memoriam 1976–1977 po 3 dekádách

Deset let po tragické smrti vynikajícího pražského kytaristy Jiřího Jelínka jeho přítel Lev Pavluch prosadil v říjnu 1987 v Pantonu k vydání 5 dosud nevydaných a málem zapomenutých skladeb, které natočila přední československá rocková skupina Etc … doprovázející zpěváka a skladatele Vladimíra Mišíka. Právě uplynulo třicetiletí od vydání tohoto vinylového nosiče a třebaže milovník domácího blues rocku s dalšími ingrediencemi očekával digitální vydání tohoto projektu na labelu Supraphon, dosud se tak nestalo.

Miniprojekt Jiří Jelínek in memoriam 1976 – 1977 vznikl z nahrávky v Československém rozhlasu a ze soukromých koncertních záznamů, které vybral a uspořádal výše jmenovaný – producent Lev Pavluch. Zvukovou úpravu provedli Václav Zamazal a Ivan Brachtl, nahrávky ale přesto trpí tím, že nebyly natočeny v profesionálním nahrávacím studiu a tak v době jejich prvního vydání nebyly skladby vnímány jako zvukový klenot, ale především jako hodnověrné svědectví doby spíše dokumentárního charakteru …

Skupina Etc zde v 5 skladbách hraje v sestavě: Vladimír Mišík (sólový zpěv 2, 4), Jan Hrubý (elektrické housle, 1–5), Jiří Jelínek (elektrická kytara 1–5), František Francl (elektrická kytara 2–5), Vladimír Padrůněk (baskytara 2–5), Jaroslav Vondrák (bicí nástroje 1), Jan Noha (bicí nástroje 2– 5).

Mlýn – skupina Etc … je známá jako reprezentant blues rocku, který se různě proměňoval. Ovšem úvodní skladba nám nabídne nefalšovanou českou variantu jazz rock fusion. Kolotání kytarových tónů se nádherně spojuje s melancholickým soundem elektrických houslí a výraznými dunivými basy a klopotavými bicími nástroji. Jelínkův kytarový playback sem přinese kytarové postupy, slýchané u Mahavishnu Orchestra, kterým nezůstávají Hrubého housle nic dlužné. Výtečné aranžmá a prolínání instrumentace je na vysoké úrovni a svědčí o hráčské vyspělosti členské základny kapely, kdy se tónový příval přes „vantroky“ řítí na „mlýnské kolo“ a tříští se v „lednici“ o kameny a odchází „jalovou vodou“ pryč.

Výtečný úvod … U kiosku – první zpívaná skladba Vladimírem Mišíkem je syrové elektrické blues s osobní poněkud drsnou výpovědí. Prolínání elektrických kytar Jiřího Jelínka a Františka Francla je velmi šťastným spojením. Ani jednomu kytaristovi nedělá problém ustoupit v patřičném okamžiku do pozadí a hrát sugestivní doprovod a potom se zase na chvíli vrátit se sólovým vstupem do popředí. Pravda, zvuková úroveň nahrávky je hodně expresivní a nevyvážená, což prozrazuje samotná reprodukce. Mišík si sám napsal drsný až na dřeň obnažující textovou výpověď, zatímco výbušné bicí nástroje Jana Nohy ve spojení s dravými Padrůňkovými basy vytvářejí řádně zemitý základ.

Než spadla klec – je autorskou a aranžérskou příležitostí houslisty Jana Hrubého, tehdy kapelníka a nejvzdělanějšího hudebníka v Etc … Úvod ovšem náleží kytarové kooperaci Jelínka a Francla s jasnější vizí melodičtější polohy. Rockové zázemí s řadou akcentů je zjevné, ale jako bychom zde tušili jakýsi předobraz orientace Jana Hrubého ke keltským vlivům, které se mu sem podařilo nenápadně prosadit ….

Pomalu v revolver se ztrácí víra – Vladimíra Mišíka inspirovala poezie, kterou rád zhudebňoval. Básníky si ovšem vybíral citlivě, aby zachytil tzv. městský folklor začouzených hospod a periferního proletářského prostředí, kteří se každý jiným způsobem „rvali“ se svými životy. Nebyl to jenom Josef Kainar a Václav Hrabě, ale v tomto případě i anarchistický básník přelomu 19. a 20. století – František Gellner. Jazz rock fusion se zde spojuje s blues, jakoby tahle spojení byla odjakživa samozřejmá. Skladbě je dána nejenom drsná výpověď, ale také jakási hravost a rozmanitost. Instrumentace zde šlape jako dobře seřízený parní stroj s řadou vypilovaných unison. Mišíkův hlas nepostrádá rockovou dravost, ale místy je srozumitelnost sdělení na hranici, což bychom mohli částečně svést i na nevyvážený a špatně sejmutý koncertní sound. Tady jde ale především o pocity a ty zůstávají zasaženy …

Dubová kulička – je jedinou skutečnou kompozicí, kterou napsal Jiří Jelínek. Nechybějí zde nejen vypilovaná unisona, ale i jasná melodická linka. Svůj prostor zde dostávají mrštné tóny Hrubého houslí, ale i kytarové běhy a citlivě vypilované doprovody a vyhrávky s řadou nečekaných proměn, až je posluchač přiveden do samotného vyvrcholení.

Z historického pohledu vzniká v diskografii Vladimíra Mišíka a skupiny Etc … mezi debutním albem Stříhali dohola malého chlapečka (1976) a Vladimír Mišík a Etc…2 (1980) prostor, který by za normálních okolností zachytilo album, které nemohlo být natočeno, protože zpěváci a skupiny mimo standardní pop-music čekali na další album čtyři až pět let.

Tuto mezeru nám v hodně skromném provedení částečně vykrývá právě toto minialbum (vlastně EP) se skladbami, které nebyly ani natočeny v profesionálním nahrávacím studiu. Tenhle „dluh“ nám už nesplatí ani Jiří Jelínek, ani skupina Etc … v dané sestavě a vlastně ani neexistující Panton či Supraphon. Proto pět skladeb, které tento miniprojekt obsahuje je cenným reliktem jedné z nejkvalitnějších sestav Etc … své doby, za což vděčíme Lvu Pavluchovi.

Jiří Jelínek byl velmi nadaný a talentovaný kytarista, jehož hvězda předčasně zhasla, když dobrovolně v osamění, pod atakem vážné psychické choroby, nečekaně opustil tento svět, ve věku čtyřiadvaceti let …

Petr Gratias