Hudba

Miloslava „Mija“ Peterková a Lee Banda ve Staré Pekárně

Po koncertní prezentaci skupiny Lee Banda a její frontmanky Miloslavy „Miji“ Peterkové jsem si položil otázku, zda je tato písničkářka „brněnskou“ Sandy Denny (Fairport Convention, Fotheringay) nebo Jacqui McShee (Pentangle). Třebaže typově, repertoárově a interpretací jede „Mija“ Peterková v jiném vlaku, ani zde není žádná vizuální podobnost, přesto jsem si na tato spojení vzdáleně vzpomněl, když jsem zhlédl jejich živé ztvárnění v klubovém prostředí. Byla to pouhá vibrace bez srovnání.

„Mija“ Peterková není na hudební scéně žádnou novou tváří a třebaže skupina Lee Banda podle místa, kde pravidelně zkouší, se považuje za jedovnickou skupinu, přesto na brněnskou scénu ústrojně patří. Lee Banda se představila v sestavě Miloslava „Mija“ Peterková (sólový zpěv, akustická kytara), David Legner (akustická kytara, mandolína, zpěv), Jiří Kuchař (saxofon, akustická kytara, zpěv), Oldřich Valouch (baskytara, zpěv) a Zdeněk Stupinský (bicí nástroje). Stylově se skupina pohybuje v oblasti folk rocku, ale díky zajímavé interpretaci frontmanky, která suverénním způsobem ovládá hlas jak v lyrických, tak zemitých polohách zde máme možnost vycítit její dávnou spíše rockovou orientaci. Peterková dokáže zazpívat i podmanivé blues, aniž by se stylizovala do hudby mississippské delty. Dobře sehraná skupina má svoje silná instrumentální místa, zejména v saxofonistovi a hráči na mandolínu, ale i šlapající rytmika dokáže její hudbu významně podpořit. Přesto interpretku nepřebíjí a ponechává jí dostatečný prostor pro seberealizaci.

Texty Peterkové mají svoje epické minipříběhy, takové, jaké život přináší bez připudrovaných příkras a naivního snění. Nijak však v sobě nepopírá svoji ženskost, hrdost a sebevědomí a ani se nerozhodla „vyřídit si“ s okolním světem svoje výhrady. Písničky mají svou poezii, které lze rozumět. Anebo občas specifickými obrazy připodobňuje děje, situace a příběhy, které jako trpělivá a citlivá pozorovatelka dokáže zachytit ve svých písních.

Chtěl bych akcentovat píseň Ráj, kde se propojuje zvuk akustických nástrojů z klouzavými tóny elektrické kytary se zpěvaččiným projevem. Prostor zde dostává pomalé sólo dravé elektrické kytary, aniž by nabourávalo sdělení a pocitové hájemství. Naproti tomu Slunce v uších přináší více energie, pulsující rytmiku a větší kreativnost hudebních barev. Hvězdný prach přináší harmonickou kontemplaci, v níž se Peterková stává vypravěčkou a léčitelkou duše. Do pumpujícího tempa nás zavádí Mystická revoluce, která vybízí k tančení, zajímavé rytmické akcenty její pojetí zavádí k melodickému bigbítu, kam se vedle sebe vejde mandolína i elektrická kytara. Naproti tomu Perspektiva ptačí zní intimněji, nechybí porce nostalgie, ale i volání po porozumění v době, kdy jeho hledání je stále složitější.

Vystoupení skupiny Lee Banda bylo příjemnou pozdně večerní zkušeností. „Mija“ Peterková prozradila, že v srpnu chystá křest nového, v pořadí už druhého alba. Myslím, že už teď se máme na co těšit.

PETR GRATIAS