Sport

Loučící se basketbalistka Burgrová nechala v Brně i kus svého srdíčka

S vrcholovým basketbalem se rozloučila pivotmanka Ilona Burgrová (34), jedna z českých vicemistryň světa z roku 2010. Kariéru ukončila ziskem stříbra poté, co ve finále nejvyšší domácí soutěže v dresu KP Brno s ostatními spoluhráčkami marně vzdorovala favorizovanému USK Praha.

Když před sezonou přestoupila Ilona Burgrová z Prahy do Brna, bylo to pro mnohé velké překvapení. Bývalá reprezentantka přišla Královu Poli pomoci získat ještě lepší výsledek, než byla předloňská třetí příčka. A to se také podařilo.

Rodačka z Hradce Králové působila také v Trutnově, v letech 2004 a 2008 studovala v Jižní Karolíně a hrála v univerzitní lize NCAA, dvě sezony strávila ve francouzském Bourges. Před sedmi lety zamířila do USK Praha, s nímž získala titul mistryň republiky a vyhrála Euroligu. Na juniorských mistrovstvích Evropy získala s českým reprezentačním družstvem bronzové medaile v letech 2002 (do 18 let) a 2004 (do 20 let). Se seniorskou reprezentací vybojovala na domácím mistrovství světa 2010 stříbrné medaile, na mistrovství Evropy 2011 skončil český tým na 4. místě. Startovala též na Letních olympijských hrách 2012, kde se Češky umístily na sedmé příčce.

„Původně jsem oBrnu v souvislosti s basketbalem nepřemýšlela. Že bych tam šla snad někdy hrát, ale chtěla jsem zjistit, jak se vBrně žije. Zvláště, když jsou všeobecně známé vtípky mezi Pražáky aBrňáky. Říkala jsem si: Brno, co je na něm špatného? Znám tam jen pozitivní lidi. Ato, že se to nakonec spojilo ibasketbalově, byla shoda náhod. Můj přítel se mi smál, když jsem ještě nastupovala v pražském dresu, proč chci zrovna do Brna. Na to jsem mu odvětila, že jsou tady skvělí lidé amám zde mnoho přátel, včetně bývalých hráčů basketbalu. Apo roce tady stráveném musím říct, ze jsem se nemýlila. Brno iPraha má prostě svůj, jiný, kolorit. Cítím se zde fajn. Isamotný klub mně přirostl k srdci. Věděla jsem, že jdu někam, kde budou působit zkušené hráčky, které mě sem navíc přilákaly. Družstvo doplňovaly rychlé adravé mladé holky, poznala jsem prostředí, kde je management maximálně vstřícný. Proto se podařilo získat stříbro,“ vypočítává klady brněnského klubu Ilona Burgrová.

Neplánovala, že se rozloučí proti svému bývalému týmu USK Praha. „Když jsme nyní nastupovaly v Praze, tak mi přišlo na mysl, že jdu po dlouhé době do finále s tím, že se na to těším ahraji s holkami, které nejsou ještě úplně top, ale mají strašnou chuť se zlepšovat aněkam to dotáhnout. Aco víc si ve sportu lze přát. Když se v Praze poslední roky suverénně v domácí soutěži vítězilo, potom se člověk spíše těší na to, až to skončí. Nemyslím to nijak špatně, ale vrchol pro USK, než vyhrát domácí soutěž, je někde jinde. Nebo aspoň měl by být. Důležitý je pro USK výsledek v Eurolize. S pražským týmem jsem prožila krásných šest let aje fajn, že když už se nemohu loučit vdresu USK, tak že to je tady na Královce amohu se rozloučit is fanoušky USK,“ řekla Ilona po finále.

Sama věděla dlouho dopředu, že to bude současně její poslední zápas. „Takže jsem na to byla připravená aužila si to. Je skvělé, že jsem získala stříbrnou medaili, kterou zčeské ligy ještě nemám, ajsem ráda, že je to stouhle partou,“ přiznala.

Po úspěšných sezonách si doma schovává špunty od šampaňského. Chybět mezi nimi nebude ani ten letošní, byť nešlo o vítězný.

Když má vybrat jeden okamžik, na který určitě ze sportovního prostředí hned tak nezapomene, jde o kuriozitu ze začátku kariéry. „Je to vlastní koš hned v mém prvním utkání. Byla jsem nasazená do hry a jak jsem byla nervózní, tak jsem nevěděla, jestli útočíme, nebo bráníme. Tak jsem vystřelila, když jsem byla volná pod košem. Od téhle vtipné situace se vše odvíjelo,“ tvrdí s úsměvem Burgrová.

Při vzpomínce na svoji bohatou sportovní aktivní kariéru nedá dopustit na zahraniční angažmá.

„Z působení v zahraničí jsem získala neskutečné zkušenosti. Jak do života, tak basketbalu, neboť v Americe iFrancii je jiný, co se týká jeho pojetí, náročnosti ato včetně samotné přípravy. V zámoří to bylo fyzicky imentálně pro mě, citlivou duši, hodně náročné. Na druhou stranu mě to natolik posílilo, že jsem vše v dalších letech dokázala zúročit.“

Ilona se domnívá, že má český ženský basketbal stále co nabídnout. „Možná je ale třeba, aby se vhráčkách pěstovalo ještě více sebevědomí, aby byly samy k sobě ještě tvrdší aneuspokojily se tím, co dokázaly v domácím prostředí. V tom může hodně pomoci právě zahraniční angažmá. Jak herně, tak v soukromí. Dokáží si třeba, jak moc se zvládnou osamostatnit.“

Že by se ale Ilona těšila na to, jak bude lenošit, nebude muset na trénink nebo běhat, tak to ani náhodou. „Můj přítel mi říká: Ty stejně nebudeš doma. Pamatuji si, když jsme se seznámili, že ještě, než jsem vstal, měla jsi odcvičenou jógu, byla sis zaběhat astihla jsi isprchu. Nedokážu si představit, že se nějak moc změní moje aktivní zatížení, spíše budu mnohé dělat jinak. Když si budu chtít zaběhat, tak půjdu, nebudu muset myslet na to, že mám ten den ještě další přípravu. Nebudu muset být přesně v daný čas na daném místě. Na to se popravdě hrozně těším. Samozřejmě mi bude, stejně jako jiným sportovcům, chybět adrenalin z vypjatých situací. Umě je basket součástí života adoufám, že tomu tak bude iv budoucnu. Nyní ovšem není pro mě prioritou, že bych se v něm chtěla mermomocí prosazovat za každou cenu. Zatím nemám konkrétní plán, co dál. Třeba isport na nějakou dobu opustím, abych získala nové dovednosti azkušenosti v jiných odvětvích, které bych se potom mohla pokusit aplikovat ve sportu apomoci mu tak ijiným způsobem. Teď jsem se rozloučila s kariérou azřejmě is Brnem, protože partner má práci v Praze. Nicméně mi Brno přirostlo k srdci apřestože žít tady asi nebudu, tak část mého srdce tady zůstane,“ dodává na závěr Ilona Burgrová.

Text a foto: Petr Podroužek