Tomáš Okurek dokáže nafouknout jukebox i královskou korunu s drahokamy
Tomáš Okurek (33) z Brna dokáže s nafukovacími balonky dělat divy. Jeho šikovné ruce z nich už vymodelovaly například několikametrový dort nebo jukebox Elvise Presleyho. Tomáše dokonce pozvali do Las Vegas, aby jim tam svá mistrovská díla předvedl společně s těmi nejlepšími umělci na světě.
„V bývalé firmě jsem se před dvěma roky vsadil se šéfem, že dokážu udělat byznys z čehokoli. A tak jsem se vrhl na malování na obličej a brzy pro mě pracovalo 12 malířek. Po nějaké době mě začaly však svrbět ruce nicneděláním, tak jsem si koupil pytel balonků a vytvořil z nich nejprve meč. Jako dítě jsem měl balonky zakázané. Táta jejich vrzavý zvuk totiž nenáviděl. Teď už je ochotný mi i pomoci,“ říká s úsměvem Tomáš Okurek.
Tvořit s modelovacími balonky se Tomáš učil na sociálních sítích. Pejska dnes zvládne vyrobit za pět vteřin.
„U neteře a synovce jsem se okamžitě stal nejoblíbenějším strejdou. Samozřejmě mi balonky praskaly, než jsem si našel na trhu ty nejlepší. Jsou z Kanady, mají kvalitní povrchovou úpravu a jsou ekologické.“
Tomáš je dnes schopen postavit z balonků třeba hrad, ve kterém i dospělí mohou skákat, stejně tak v šatech z nich vytvořených, chodit celý den, aniž by jediný balonek praskl.
V hlavě má plno dalších dětských motivů, ale i takové, které potěší také ty mnohem starší. Třeba večerní róby.
„Na začátku byla nejhorší bolest rukou. Kdo zavazoval někdy balonek, ví, že to není úplně snadné. Já jich zavazuji denně i přes tisíc, což je také vlivem jejich latexového povrchu velmi náročné. Na koncích akcí jsem měl i kůži na prstech do krve strženou. Navíc dělat uzly je u některých barev složitější, protože technologie výroby balonků je různá. Nejhorší jsou černé.“
Tomáš Okurek dnes modeluje podle obrázků, ale dokáže využít i své vlastní fantazie.
„Při stavbě traktoru jsem si našel fotku na webu a pravítkem na monitoru počítače změřil důležité tvary. Jen tak jsem potom mohl vytvořit věrohodný model.“
Trpělivost je Tomášovou předností. A přiznává, že si dokáže jít velmi tvrdě za svým cílem.
„Když mě věc baví, tak se do práce dokážu pořádně zakousnout. Měl jsem ale taky chuť s tím vším praštit v době, kdy mi to lidé dokázali znechutit. Nechtěli balonkáře, protože je to prý jen zábava od kolotoče.“
Odradit se ale nakonec nenechal a dnes u nás nemá konkurenci. Dokonce dostal v červnu i pozvání do Las Vegas na soutěž těch nejlepších z celého světa. Tamní pořadatelé se zhlédli především v jeho jukeboxu Elvise. Tomáš však měl v tu dobu hodně nasmlouvané práce, takže cestu musel oželet.
„Organizátoři z Las Vegas naznali, že už dozrál čas, abych svá díla představil i ostatním. Ti nejlepší tvoří z balónků deset patnáct let a já se jim na podzim budu věnovat teprve dva roky.“
S balonky tráví až 80 hodin týdně. Při modelování používá své know-how, které si důkladně střeží. Svými výrobky z balonků obdarovává na svátky i svou přítelkyni Michaelu (30) a dceru Evičku (4). Jinak to snad ani nejde.
„Nejtěžší, co jsem zatím tvořil, byla 80 centimetrů vysoká královská koruna s drahokamy. Složena byla z přibližně 300 balonků a pracoval jsem na ní kolem 9 hodin. Byla to šílenost. Ošetřoval jsem poctivě každý jeden kousek, aby koruna zůstala krásná co nejdéle, protože cestovala po mnoha akcích. Vydržela zhruba čtvrt roku.“
Tomáš vše tvoří v bytě brněnského paneláku. Nafouknuté balonky byste zde našli i v lednici.
„Výdrž balonků totiž záleží i na prostředí, ve kterých se z nich cokoli modeluje. Třeba na slunci ztrácejí lesk, i když se jim dá ještě vrátit. Čím je vyšší teplota, tím více se v nich rozpíná vzduch a tím i rychleji uniká. Kdybych je dal do mrazáku a vytáhl až po několika měsících, nepoznáte na nich změnu. Náročnější pejsek z balonků, aby byl dokonale lesklý, musel v lednici vydržet dva dny. Není jednoduché to vše do bytu vměstnat, i když máme ještě i skladovací prostor. Tvořím totiž, co se týká barev a čtyř velikostí, z více než 300 různých modelovacích balonků.“
Tomáš už také vytvořil z balonků svatebčany nebo obří, téměř pětimetrový dort, z něhož vyskočili nakonec sami pořadatelé akce poté, co v něm museli vydržet hodinu a půl. Následně podle jejich přání dort vybuchl a rozpadl se. Všechny balonky ale musí nafukovat ruční pumpičkou. Kompresor totiž nemá takovou sílu, aby nafoukl modelovací balonek, proto ho používá pouze na ty klasické.
Že by se ozvala rána z prasklého balonku – některého z těch, kterými mají Tomáš s Michaelou obloženou i postel – se už prý během spánku stává zřídkakdy. Sama Michaela už přiložila ruku k dílu a balonky zdobí, maluje do konečné podoby nebo jimi zkrášluje prostředí.
„Byly chvíle, kdy jsem měla chuť Tomášovi i něco vyhodit z okna. Je totiž workoholik, tak ho musím občas usměrňovat. Má rád konstruktivní kritiku, nesnaží se žádnou věc dělat dvakrát, i v tom je kouzlo jeho výrobků,“ říká Michaela.
Tomáš už vytvořil přes deset tisíc balonkových zážitků. Nedávno z nich postavil dokonce i jízdné kolo a přiznává, že je na to hrdý. V budoucnu by chtěl vymodelovat třeba pětimetrového robota ve stylu transformera.
„Z balonků se dá postavit cokoli. Moje výrobky udělají radost i dospělým, ze kterých se v tu chvíli stávají děti. Jsou v šoku, co vše se dá z balonků vymodelovat. A o to mi jde. Ukázat, že balonky mohou být na hraní, ale taky umění,“ říká Tomáš Okurek.
Text Petr Podroužek, foto archiv Tomáše Okurka