Zprávy

Do divadla na Lidickou dorazil světově proslulý muzikál Rent

Brněnské městské divadlo má za sebou další premiéru, která bez přehánění mezi muzikály patří ke světovým bestsellerům. Příběh o tom, že smrt nelze obelstít, a také o tom, že náš život je vlastně také jen cosi jako nájemní smlouva s osudem. Někdo ji má delší, jinému vyprší až bolestně rychle. I proto bychom měli naplno žít a milovat. I takový vzkaz může divadelním návštěvníkům poslat světově úspěšný muzikál či spíše rocková opera Rent (nájem). Naposledy tento kus, který patří zhruba mezi desítku nejhranějších muzikálů na světě viděli čeští diváci při zpracování v Divadle Na prádle v roce 2013, kdy se hrál nejprve v angličtině a o rok později na stejné scéně i v češtině.

„Jedná se o kontaktní představení, kdy je propojení mezi jevištěm a hledištěm velmi důležité. Nejen mezi herci ale i vnímání skvělé muziky, která tvoří významnou součást představení a má také značnou zásluhu na celosvětovém úspěchu. I proto Rent, ač muzikálové dílo, budeme dávat na menší, komornější činoherní scéně,“ vysvětlil režisér představení Stanislav Moša.  Ten má s muzikálem Rent už velkou zkušenost, protože představení (ovšem v angličtině a s titulky) režíroval už ve slovinské Lublani.

„Je to dílo, které jde občas proti srsti a velmi často pod kůži. Vždyť je to mimo jiné i příběh o mnoha podobách lásky. Lesbické, homo i heterosexuální lásky k sobě samotnému. Jde skutečně o velmi podmanivé dílo, které se odehrává na motivy slavné Pucciniho opery La bohéme,“ dodává Moša.

V představení, které v době svého vzniku v roce 1994 šokovalo americkou společnost otevřeností výpovědi k právě vrcholící epidemii AIDS, vystupuje 15 účinkujících a těžko se dá jednoznačně ukázat na hlavní role.  Jde o pohled na lidi žijící v nájmu domu v alternativní čtvrt newyorského Manhattanu, z nichž každý bez ohledu na sexuální orientaci či profesi nebo zájmy je individualitou, která se snaží najít místo ve světě, kde život máme propůjčený či pronajatý jen na vyměřený a neúprosně ubíhající čas. Tento fakt provázel už někdejší uvedení díla pro americké publikum. Jeho autor Jonathan Larson totiž zemřel pár dnů před premiérou v šestatřiceti létech a nikdy se tak nedočkal úspěchů, kterých muzikál dosáhl (mimo jiných 4x cenu Tony a za námět dokonce i Pulitzerovu cenu).

„Noty mě uchvátily od prvních okamžiků. například party pro bicí jsou takové, jako by je psal bubeník, kytarové jakbysmet a podobně,“ nešetří chválou dirigent a autor hudebního nastudování Karel Škarka, který řídí v představení šestičlenný orchestr (dvoje klávesy, dvě kytary, bicí, basa). O scénu se postaral Christoph Weyers, kostýmy vytvořila Andrea Kučerová a pod choreografii se podepsal Michal Matěj.

Marek Lukáš