Hudba Lifestyle

Blues Amplified jako výkladní zboží nabízí album Space Shuffle

Pražská skupina Blues Amplified působí na domácí hudební scéně nedlouho – vznikla na jaře 2017 ‒ nicméně přesto za tu relativně krátkou dobu své existence dokázala výrazně zvířit české vody  a dokázala, že blues ani dnes není zdaleka oním mrtvým ramenem řeky, ale že jeho spodní proudy kapelu vynesly do zurčícího toku.

Blues Amplified se etabluje jako trio a jeho členská základna vykazuje výrazné instrumentální schopnosti. Jindřich Musil (elektrické kytary), Jan Holeček (zpěv, baskytara, varhany Hammond, piano) a Dan Hubáček (bicí nástroje). Jméno Jana Holečka už delší dobu rezonuje v hudebním prostředí v extralize českého rocku. Po vzkříšení legendárního Energitu ho už před lety přizval ke spolupráci nejlepší kytarový bluesman Luboš Andršt, kde dostal svou příležitost na albu Time´s Arrow.

Kapela nahrála album, pojmenované Space Shuffle, na němž demonstruje výrazný energetický potenciál, muzikantský entuziasmus a autorsky poměrně silné skladby, pohybující se v oblasti blues rocku, s jasným dotekem hard rocku sedmdesátých let, což pozornému posluchači rozhodně neunikne.

6 skladeb pochází z autorské dílny kapely, zatímco 2 skladby od amerických autorů. Album bylo natočeno v klatovském studiu ExAvik v hudební režii Pavla Broma, s mixem Jindřicha Musila a masteringem Pavla Marcela. Projekt byl vydán známým nezávislým brněnským labelem Indies Happy Trails Records.

All Night Long je nastartována v duchu hard rocku sedmdesátých let s výrazným kytarovým riffem a zběsilou jízdou rytmiky od začátku až do konce ve správně nastavené rockové agresivitě. Chance zvolní tempo, aniž by skladba ztratila cokoliv ze své vnitřní naléhavosti. Holečkův vokál má jasný nátisk a feeling, který se bezpečně snoubí, stejně jako jeho hammondky se strukturou písně v tom nejzdařilejším slova smyslu. Going Down je první převzatou písní známého amerického producenta Dona Nixe. Rytmus pulsuje jako přesně namazaný stroj. Instrumentace se imaginárními transmisemi propojuje do šlapající odrůdy amerického rocku. Musilova kytarová exhibice se neomylně hrne závodní dráhou, zatímco uměřené a přesto stylově promyšlené varhanní party jí zdatně sekundují.  So Much je v jasném hardrockovém pojetí. Prvotní nasazení je střídáno uprostřed skladby citelným zvolněním, čímž je píseň vnitřně projasněna. Harmonická struktura není nijak komplikovaná, ale o to více je popřáno instrumentálnímu sebevyjádření. Tonight You´ve Been Cryin´ je první čitelné blues, na které tak trochu posluchač netrpělivě čeká už od začátku. Musil nabídne kytarově procítěné party, které stejně jako Holečkův projev jasně korespondují s vnitřní naléhavostí textového sdělení. Losing My Mind razantní nástup rytmiky na který výtečně naskočí Holečkův dravý vokální projev a jedeme opět na hardrockové vlně v přímém směru do hlavního toku imaginární řeky. Pokud bychom hledali na albu za každou cenu nějaký hit, pak jsme ho pravděpodobně našli v této písni, aniž by došlo k nějakému podbízení nebo poklonkování posluchači. O instrumentální prostor se zde podělí elektrická kytara společně s hammondkami v dobře zaranžované mezihře. Space Shuffle je výtečným příkladem původní autorské tvorby z dílny Musil & Holeček. Od prvopočátku přesvědčuje, že blues mají oba autoři jako jasnou krevní skupinu a ústrojně do ní vkládají všechny náležité aspekty, které tato hudba vnitřně naléhavě potřebuje. Velmi zdařilý příklad emocionálního vyjádření, který jistě ne náhodou dal albu i název. You Shook Me je druhou převzatou a zároveň závěrečnou skladbou z dílny J. B. Lenoir a Willie Dixon. Notorický známá věc, kterou dokázali už koncem šedesátých let přepracovat i Led Zeppelin nebo Jeff Beck. Blues Amplified se zmocnili písně po svém, třebaže Musil se rozmáchl drásavým sólem, vliv Page nebo Becka zde necítím v nějaké konkrétní podobě. Také Holečkův vokál nevykrádá Plantovo nebo Stewartovo pojetí, ale zpívá od srdce ovšem se stejnými emocemi.

Třebaže Jan Holeček se hlásí ke svým idolům Murray Headovi (např. Jesus Christ Superstar) a Steve Marriottovi (Small Faces, Humble Pie) a doma jeho zpěv bývá neadekvátně srovnáván s Ivanem Khuntem, on sám vyspěl v originální bluesrockový zjev, který svým cítěním nemá vážnější konkurenci. Hardrockové kytarové pojetí Jindřicha Musila mi lehce přivolává vzpomínku na Tommyho Bolina, ale i on je jasným příslibem kytarového uchopení ve vlastním zadání vůdčího instrumentalisty. Rovněž precizně kooperuje rytmika Holeček-Hubáček s dravým i procítěným podílem varhan Hammond a klavíru.

Aktuálně je třeba upozornit na okolnost, že na postu bicích nástrojů došlo k personálně změně: bubeníka Hubáčka nahradil známý pražský matador Josef Havlíček, jehož jméno je známé ze skupin Kardinálové (Cardinals), M Efekt (Blue Effect), z doprovodné skupiny Jiřího Schelingera a v současnosti ze vzkříšení psychedelické legendy šedesátých let – The Primitives Group.

PETR GRATIAS