Hudba

BIGBÍT ZE SLAVKOVA THE WRY FACES (6. díl)

Na počátku zábavy nejdříve zahrál dechový orchestr. Ale jakmile bigbíťáci ze Slavkova vylezli na scénu a zazněl první akord elektrické kytary, tak se z publika začaly ozývat hlasité vyhrůžky, že jestli nevypadnou, tak jim z toho udělají třísky. Rozčílení starousedlíci měli pravděpodobně na mysli hudební nástroje a zvukovou aparaturu. Hudebníci na scéně začali plně chápat své kamarády ze Slavkova. Ovšem, z publika se začaly ozývat také hlasy zastání. Především od těch mladších. Hudebníci přestali hrát a v sále se osazenstvo rozdělilo na dva nesmiřitelné tábory. Začala vznikat vřava, ve které nebyla o strkanice nouze. Ty přešly na mnoha místech v poměrně slušnou rvačku. V sále na chvíli zhaslo světlo a poté, co se zase rozsvítilo, nastala dlouhá, předlouhá přestávka. Během ní se názorem rozdělené stranysnažily za notného posilování nalézt konsenzus. Dohoda zněla, bigbít zahraje po půlnoci. A už se na tom nic nezměnilo. Značně zmožené osazenstvo parketu si po půlnoci ani nevšimlo změny hudebníků a stále tančilo v rytmu polky. Mezitím bubeníkovi po přípitcích ztěžkly nohy i ruce. Nikomu to ale nevadilo. Při poslední písničce byl parket narvaný mladými i staršími. Všichni byli v té nejlepší náladě. Domů se jelo až ráno.

Po zkušenostech z Rašovic nabídku ke hraní z Letonic odmítli. Pan Rozsypal členům bigbítové skupiny zajistil prostory ke zkoušení v místním Kulturním domě spravovaném Osvětovou besedou. S tamním správcem se nikdy neskamarádili, protože jim kde mohl „házel klacky pod nohy“. Znát to bylo především v zimních měsících, kdy jim záměrně nezatopil v kamnech. Proto si hodiny ke zkoušení vybírali především po schůzi tamních komunistů (KSČ), nebo pobočky Svazu československo-sovětského přátelství (SČSP), zahrádkářů, dobrovolných hasičů (tehdejší terminologií požárníků), či fotbalistů. Po nich bylo vždy v místnostech teplo.

Členové bigbítové skupiny The Wry Faces začali uvažovat nad stálým obsazením postu sólového zpěváka. Již jmenovaný Milan Rotrekl do bigbítové skupiny výtečně zapadl. Bezkonkurenčně zvládal skladby Rolling Stones, Who, Them, Yardbirds a další. Také zajistil u svého staršího bratra Aloise, který byl na „základce“ učitelem, že na školní besídce, uspořádané v rámci ukončení školního roku, bigbítová skupina The Wry Faces vystoupí. Produkce ve školní tělocvičně se vyvedla a v dobré náladě se tančilo „ostošest“. I vedení školy bylo potěšeno a odpustilo mládeži jízdu na „koni“ přeskokem přes švédskou bednu. Všechna ta mládež se potom sešla, tak jako obvykle, v zámecké zahradě. Úroveň přednesu kapely „šla celkově nahoru“.

Před létem v sedmašedesátém roce, dostal Šemora výuční list a nastoupil pracovní poměr v JZD Hostěrádkách-Rešově. Pro špatné dopravní spojení, mohl se zaměstnavatelem rozvázat pracovní smlouvu a letní čas byl celý jeho. Potom už rybník, koupaliště, výlety, například za nastávajícím švagrem do Vrbna pod Pradědem. S koncem školních prázdnin nastoupil na pracoviště národního podniku brněnské Zbrojovky. Rotrekl začal pracovat v místním cukrovaru.

Jiří Donné