Hudba

ALBATROS, BIGBÍT Z HODĚJIC (1. díl)

Navzdory stísněné náladě ve společnosti, zapříčiněné napadením našeho tehdejšího domova Čechů a Slováků okolními státy se socialistickým zřízením, v čele s tehdejším Sovětským svazem, dál působily, nebo dokonce nově vznikaly bigbítové skupiny. Důkazem byla například agilní mládež v Hodějicích. Hodějice, ves o necelé tisícovce obyvatel, se nachází asi dva a půl kilometru od Slavkova u Brna, směrem na Bučovice.

Iniciátorem vzniku místní bigbítové skupiny byl v první polovině osmašedesátého roku Ladislav Rak (1952–2015), student prvního ročníku Střední průmyslové školy elektrotechnické v Brně. Doma se kamarádil s nedaleko přebývajícím Jiřím Hrabovským (*1953). Ten zatím ještě navštěvoval základní školu ve Slavkově, poslední, tedy devátý ročník. Jiří Hrabovský se ve své domovině setkával se svým vlastníkem, jakýmsi vzdálenějším bratrancem Petrem Hrabovským (1951–2012), učněm některého z brněnských kovodělných podniků. Na vysvětlenou, jejich babičky byly sestry. Navíc, nebyli tito Hrabovští v okolí sami. Tatínek Jiřího si bral za manželku, jeho maminku, rovněž Hrabovskou. Petr Hrabovský sice bydlel v Brně, ale často jezdil za zmíněným prarodičem. Tito tři nadšenci hrající na kytary, přibrali z hodějického sousedství čtvrtého, kamaráda Petr Kováře (1954–2003), ještě o rok mladšího, nežli byl místní Hrabovský. A to jako bubeníka, i když žádné bubny nevlastnil a nikdy bubenické paličky nedržel v rukou. Velmi rychle si ti tři rozdělili kytarové pozice. Ladislav Rak se postavil do čela skupiny, nejen jako její vedoucí, ale i jako hlavní zpěvák a sólový kytarista. Petr Hrabovský se ujal kytarového beglajtu a jeho jmenovec baskytary. Za tím účelem si pořídil hudební nástroj ve dřevěném masivu Jolanu Baso IV. Oba kytaristé měli kytary, za které se nemuseli stydět. Sólový kytarista hrál na jeden z nejluxusnějších modelů té doby, na Jolanu Tornado a doprovodný kytarista používal rovněž jeden z obdobných modelů.

Ladislav Rak, spolu s nejbližším pomocníkem Jiřím Hrabovským, ze strategických důvodů navštívili místní JZD. Snad tehdy před jeho vedením vyzdvihli význam bigbítové skupiny na úroveň prestiže. Když může být leckde, proč by nemohla být i v Hodějicích. Ale k tomuto cíli potřebovali mladí bigbítoví nadšenci bicí soupravu. A na tu finančně nedosáhli. I tak se potýkali s úskalím dát dohromady zvukovou aparaturu. K jejich překvapení, vedení zemědělského družstva uvolnilo dva a půl tisíce tehdejších československých korun. K porovnání k dnešku, tak desetkrát, až dvanáctkrát tolik. Od té chvíle se mohly Hodějice honosit opravdovou bigbítovou skupinou. Kovář tedy musel sakramentsky „přídat do kroku“, aby dohnal hrou na bicí úroveň ostatních. Naštěstí měl k tomu vhodnou vrozenou vlohu.

Sál místní sokolovny se stal pro čerstvé členy bigbítové skupiny, která si dala do záhlaví název Albatros, zkušebnou a pro budoucnost příslibem veřejných vystoupení. Z absence kapelníka, i takzvaných přehrávek lidových hudebníků, si nedělali žádné starosti. Hodlali se prezentovat bez nároku na honorář a potřebné zřizovatelství jim poskytlo zmíněné zemědělské družstvo, později tamní nově ustanovená Základní organizace Socialistického svazu mládeže (ZO SSM).

Jiří Donné