Hudba

50 let od vydání debutního alba Quicksilver Messenger Service

Kolem poloviny šedesátých let se objevila určitá módní vlna, která evokovala skupiny, které hledaly dlouhé a hlavně poněkud nestandardní názvy. Vzpomněl bych například Strawberry Alarm Clock, Elmer Gantry Velvet Opera, Screaming Lord Sutch And Heavy Friends, nebo Crazy World Of Arthur Brown …

Do takové kategorie patří i skupina Quicksilver Messenger Service. Kapela vznikla v roce 1965 v kalifornském San Francisku. Z historického hlediska patří do tzv. Sanfranciské vlny šedesátých let, jako kapely Grateful Dead, Jefferson Airplane. Jejich název byl odvozen od americké zasilatelské společnosti z dob Divokého západu. Jejich hudbu lze označit jako psychedelický rock, nebo rovněž acid rock, reagující na kulturu hippies a nezávislou poezii, výtvarné vize, filmové experimenty a odívání, často provoněný marihuanou a dobově populární LSD.

Iniciátorem vzniku kapely byl folkový písničkář, zpěvák a skladatel Chester William Powers jr., známý pod přezdívkou Dino Valenti, který ale nakonec do skupiny nevstoupil, protože byl uvězněn za držení psychotropních látek. Nakonec se kapela stmelila díky dvěma členům skupiny Brogues, kteří přizvali další dva hráče a kapela byla na světě. V roce 1968 získala kapela kontrakt u firmy Capitol a nahrávací proces ve studiu Capitol Records na Vine Street v Hollywoodu znamenal natočení 6 skladeb, které vyšly v květnu téhož roku na eponymním albu. Produkce se ujali Nick Gravenites, Harvey Brooks a Pete Welding a hudební režii měl na starost Rick Griffin. Tři písně byly z vlastní autorské dílny a tři byly coververzemi převzatých skladeb.

Quicksilver Messenger Service album nahráli v sestavě John Cipollina (kytary), Gary Duncan (kytary, zpěv), David Freiberg (baskytara, viola, zpěv) a Greg Elmore (bicí nástroje). Jako hosté: Nicky Hopkins (klavír), Mark Naftalin (varhany).

 Pride Of Man – klasická melodika šedesátých let, s ráznými akcenty uprostřed sloky. Rytmika pulsuje jako přesně seřízený stroj, ale zpěv je správně přiostřen. Přimixovány jsou zde i žestě, které ale nijak nápadně nevybočují. A už tu máme procítěné kytarové sólo, které opisuje melodickou linku a ani ono nemá tendenci agresivně rozbít příjemné harmonické struktury. Závěr patří vokálně rozepjatému sboru.

Light Your Windows – intro zahajuje energický nástup, ale potom se atmosféra uklidní v melancholické atmosféře, kde přeznívají akustické kytary, nad kterými perlí ornamenty elektrické kytary s rozechvívanými tóny. Spojení akustických kytar a s elektrickými má jasnou symbiózu nyní jakoby sem lehce vstoupil jazz, ale to už jsme ve finále a posluchač zalituje, že nebylo téma více rozvedeno.

 Dino´s Song – krásně čitelné akordické proměny, jakoby lehce přivolávaly Beatles první poloviny šedesátých let. Ani zde nejsme konfrontováni s nějakými agresivními výboji. Perlení kytarových tónů s akordickými doprovody spojuje melodickou linku do jasného útvaru s vícehlasem zpívajících hudebníků. Ze skladby jasně vyplývá její původní folková předloha, kterou elektrifikace provoněly odérem sanfranciské psychedelie.

Gold And Silver – rozbrnkané kytarové téma nás opět přivádí na lehce jazzovou platformu. Kytarové party jsou příjemně propojené s doprovody a dotvářejí uvolněně ležérní atmosféru. Občasné zesílení jakoby v člověku vyvolávalo emoce propojeno už se samotným názvem této instrumentální skladby, která překvapí pečlivou propracovaností a lehkým uvolňováním energie za subtilní podpory psychotropních látek. John Cipollina se svými kytarovými party řadí mezi zdatné instrumentalisty, kteří jsou schopni rozvinout téma. Sugestivně znějí i kulometné přechody bicích nástrojů Grega Elmora, stejně jako čitelně důrazné basy Davida Freiberga.

 It´s Been Too Long – do písňového formátu se vrátíme v předposlední skladbě. Důsledné kytarové akcenty určují proměnlivost skladby, ale nad propracovanými rytmickými party nechybějí vokální party a John Cipollina se sólovou kytarou velmi účinně vkliňuje do čitelné melodické linky. Skladba s jistou ambicí hitového zaměření, ale v žádném případě s nějakou podbízivou formou, přináší živost a lidskou emocionalitu v interpretaci Garyho Duncana …

 The Fool – jestliže jsme psychedelický odér v písních kapely doposud vnímali jako podkres nebo atmosféru v jednotlivých písních, tak v té finální se nám jí dostane hojnou měrou. Do instrumentace vstoupí nový prvek, a to viola a také kytarové party mají expresivní polohy, stejně jako bicí souprava. Cipollina má kytaru propojenou s Leslie efektem se zpožděným signálem, což do skladby přináší lehké tajemno, ale nikoliv ponuro. Možná bychom dokonce mohli hovořit o nějaké „psychedelické miniopeře“. Občas do tématu vstupují různé destruktivní zvuky, lehce čeřené wah wah pedálem. Netypická je i její stopáž – 12 minut, v dané době odvážné, ale nikoliv ojedinělé. Konečně přichází ke slovu zpívající Gary Duncan, podporovaný sborovými vokálními party. Zajímavá kreativní skladba, která skupině dodává další přidanou hodnotu ve snaze vybřednout z klasických písňových klišé.

Quicksilver Messenger Service se etablovali velmi nadějným opusem a třebaže nezískali tak razantní úspěch u publika jako Jefferson Airplane, přesto se dočkali respektu hudebních kritiků, kteří je označovali za nejryzejší představitele sanfranciské vlny šedesátých let. Toto album to jednoznačně potvrdilo …

Petr Gratias