Aktuality, Kultura

Dvě tváře jazzu v SONO CENTRU

Omar Hakim

V rámci mezinárodního jazzového festivalu JAZZFESTBRNO vystoupili 22. dubna v Sono Centru dvě zajímavá uskupení. První část koncertu byla věnována americké zpěvačce Lori A. Williamsové, jejíž doprovodná skupina nabídla standardní jazzovou polohu, ve které předvedl klasickou jazzovou hru na kytaru Christian Havel a hráč na varhany Hammond B3 Erwin Schmidt, doplněni saxofonistou a hráčem na bicí nástroje. Výrazný prostor dostala Lori A. Williamsová, která navazovala na odkaz slavné Arethy Franklinové, ale také brazilské zpěvačky Flory Purimové. Její práce s hlasem byla skutečně obdivuhodná a svoje hlasové možnosti prezentovala bez jakéhokoliv manýrismu, anebo umělecké přepjatosti.

Druhá část večera byla věnována progresivnější jazzové formě – elektrickému jazzu, místy jazz rock fusion, kterou nabídla kapela Omar Hakim & Rachel Z. „OZ Experience“. Skupina zahrála v sestavě: Omar Hakim (bicí nástroje), Rachel Z (klavír, keyboards), Linley Marthe (baskytara) a Louis Winsberg (elektrická kytara, akustická kytara, vocoder). Jejich skladby v mnoha ohledech navazovaly na odkaz legendárního Milese Davise, ale vlastní autorská základna nabídla hodně umělecké nezávislosti.

Omar Hakim band v Brně

Omar Hakim potvrdil, že patří mezi světovou extratřídu při hře na bicí nástroje a třebaže nekráčí ve stopách legendárního Tonyho Williamse nebo Billyho Cobhama, jeho hráčský styl má vysokou technickou úroveň, důraznost a elasticitu podání. Ostatně v osmdesátých letech byl bubeníkem slavných Weather Report, což hovoří samo za sebe. Seznam skupin a hudebníků se kterými spolupracoval je opravdu dlouhý a tak jmenujme například Mick Jagger, Bobby McFerrin, Bruce Springsteen, Chick Corea, David Sanborn nebo třeba Sting.

Linley Marthe ovládal baskytarové party s náruživou erudicí technicky výtečně vybaveného hráče a společně s Hakimem dotvářeli skvěle šlapající rytmickou jednotku. Vedle klasických basových doprovodů nabízel i emocionálně vypjatou hru ve stylu funku s dravými nástupy a rychlými běhy.

Rachel Z není nijak neznámé jméno v oblasti světového jazzu. Spolupracovala s takovými velikány jako Wayne Shorter, Al DiMeola, Lenny White, Stanley Clarke, Marcus Miller, Terri Lyne Carrington, ale i Peter Gabriel. Je několikanásobnou držitelkou prestižní ceny Grammy. Také ona nabídla suverénní instrumentální rovinu dovedností, kdy prokreslovala jednotlivé kompozice místy melancholicko-meditativními tématy, s perlivými tóny elektrického piana, nebo polyfonního synthesizeru.

Posledním členem kapely je hudebník francouzského původu Louis Winsberg, který zdálky svou kšticí mírně připomínal slavného kytaristu Larryho Coryella. Wins­berg se pohybuje na francouzské scéně elektrického jazzu už delší dobu a dočkal se výrazného uznání. Jeho kytarové party nepostrádaly mrštnost rychlých běhů (třebaže nedosahoval úrovně takového Al DiMeoly), ale dokázal velmi citlivě pracovat s tónem a zvukovými vrstvami, což zajímavě dokreslovalo atmosféru koncertní prezentace.

Velmi podařený koncert, na němž si emocionalita podávala ruku s klasickými postupy a hudebníci rozhazovali svůj energetický potenciál do publika, které spontánně reagovalo na jejich sólistické prezentace.

Petr Gratias