Aktuality, Second Photo

LastPhoto jefa Kratochvila

Do fotografického nebe odešel fotograf Jef Kratochvil

Vynikající fotograf, kamarád, autor mnoha skvělých nápadů a také řadu let bez nadsázky dobrá duše Městského divadla Brno. To byl Josef Kratochvil, který do fotografického nebe odešel v neděli 4. března. Kumštýřský svět ho znal pod pseudonymem Jef. Pseudonym, který používal většinu svého života, přitom vznikl vlastně náhodou, když v někdejším Brněnském večerníku zaúřadoval tiskařský šotek a pod jeho fotografií ze jména Josef vypadla dvě písmenka

Divadlo se zesnulému kamarádovi naposledy poklonilo na jevišti 9. března. Ač bojoval do posledních chvil, přemohla ho po několika měsících zákeřná choroba v necelých pětasedmdesáti letech (*30. července 1943).

Jef, původně vyučený soustružník, který přes řadu výhodných nabídek zůstal vždy věrný Brnu, se mezi fotografickou elitu vypracoval precizní prací, skvělými nápady, v neposlední řadě i řemeslnou poctivostí a důsledností. Jeho studium, začalo u profesora K. O. Hrubého, kde studovala řada budoucích významných fotografů, František Maršálek, Rostislav Košťál, Petr Sikula a další.  V roce 1967 dostal cestovní pas a odjel do Německa, kde se po téměř sedmnácti letech mohl potkat opět se svým otcem – spisovatelem, mimo jiné významným skautským činitelem, který vystupoval a psal pod pseudonymem J.K. Baby, jenž před bolševiky emigroval. Díky jeho kontaktům mohl Josef nastoupit jako fotograf do reklamního střediska firmy Kodak-Nagel. Po návratu do Československa nastoupil po vyhraném konkurzu na místo fotografa v podniku Oděvy Brno.

V té době se v Brně zrodil nový fenomén, Divadlo Husa na provázku. A Jef, který divadlo miloval, rád fotografoval herecké kamarády Boleslava Polívku, Miroslava Donutila, Jiřího Pechu, Dagmar Veškrnovou a mnoho dalších. Právě jeho fotografie daly impulz k nedávno vydané výpravné publikaci Provázek.

Jeho dokonale vedený celoživotní archiv se už mnohokrát stal důležitým zdrojem i pro řadu životopisných publikací mnoha osobností ze světa kumštu. K nejvýraznějším počinům patřily například umělecké cykly Dech brněnských ateliérů, kdy v letech 1980–85 fotografoval významné brněnské sochaře, skláře řezbáře a další umělce a z artefaktů jejich dílen a svých fotografií stvořil mimořádné koláže. O tomto jeho počinu vznikla další publikace Za zrcadlem.

Posledních téměř 30 let byl dvorním fotografem Městského divadla Brno, kde například jako jeden z prvních fotografů u nás začal vytvářet velkoplošné divadelní plakáty, které jsou už nyní zcela běžnou záležitostí všech významných scén. V Brně rovněž vedl divadelní časopis Dokořán. Patřil také mezi významné spolupracovníky deníku Právo. Za svoje celoživotní dílo mu byla udělena i Cena města Brna.

„Byl duší našeho divadla, přišel se spoustou dobrých nápadů, které ho budou připomínat. Právě jeho zásluhou má například naše divadlo před budovou Chodník slávy. Byl to Jef, který se postaral o to, že se můžeme v základech Hudební scény pyšnit kameny ze slavného moravského naleziště Venuše v Dolních Věstonicích i z kolébky muzikálu New Yorku. Také nápad vyhlašovat každoročně nejlepší herce a další členy souboru v anketě nazvané Křídla byl z jeho dílny, stejně jako divadelní měsíčník Dokořán, jehož byl do poslední chvíle šéfredaktorem,“ vzpomínal na kamaráda ředitel Městského divadla Brno Stanislav Moša.