Aktuality, Kultura

Ohlédnutí za 9. brněnským BEATFESTEM v Semilassu

Pavel Váně Progres

Tradice již devátého ročníku brněnského Beatfestu se zvolna přibližuje ke svému prvnímu kulatému výročí. Nutno přiznat, že po tolika ročnících bigbítových potažmo rockových klání nabídla dlouhou řadu skupin napříč hudebním spektrem, kde vždy hrála svou roli prověřená kvalita a samozřejmě předpokládaný zájem posluchačů. Ti si v Brně svátek předjarního období oblíbili stejně jako v opačném gardu milovníci vážné hudby, čekající v předjaří na slavný festival Pražské jaro…. Nejinak tomu bylo i letos.

Pořadatelé FT Records a Rádio Beat svou dramaturgií nabídli skoro šestihodinový maratón hudby, orientované do různých žánrových odstínů.

O zahájení se postaraly SYNKOPY 61. Co vlastně psát o klasicích nejenom brněnského, ale i československého bigbítu a rocku? Skupina neúnavně koncertuje a nijak si nepřipouští, že ve svých řadách má léty prověřené harcovníky – většinou sedmdesátníky, kteří už dávno nehrají kvůli upevňování pozic, ale především proto, že je to baví a zejména proto, že je chodí poslouchat publikum značného generačního rozptylu. Nejinak tomu bylo i v Semilassu onoho 1. března. Kapela zahrála svůj prověřený set písní s důrazem na šedesátá a sedmdesátá léta. Ať už to byly písně od Beach Boys – Bylo nám hej, nebo Barbara Ann v originále, ale samozřejmě i jejich dávné hity Marťan, Žárlivá dívka, Casanova, Suita pro Johanna Sebastiana Bacha, Válka je vůl, Ptačí sonáta,
ale i hardrocková skladba Formule I. Překvapením bylo v každém případě zařazení přearanžované kompozice rakouského klasika Wolfganga Amadea Mozarta – Rondo a la Turka (Turecký pochod), v němž se Synkopy 61 blýskly především v instrumentální podobě, což posluchače překvapilo, stejně jako bubenická exhibice Jiřího Rybáře.

Hudbu z jiného soudku přivezli pražští THE PLASTIC PEOPLE OF THE UNIVERSE, legenda československého undergroundu. Z jejich legendárních sestav dnes v kapele zůstali pouze Josef Janíček (klávesy, zpěv) a Svatopluk Brabenec (saxofon, klarinet, zpěv a recitace). Doplněni novým baskytaristou, kytaristou a bubeníkem z mladší generace nabídli mj. skladby Půlnoční myš, Eliášův oheň nebo slavné Magické noci. Potemnělý sound zůstal zachován, nová rytmika hraje spíše úsporně, ale ke stylu kapely se dobře hodí. Zatímco kytarista nabídl místo nějakých kytarových nájezdů spíše zvukomalebné experimentování, které dokreslovalo celkové pojetí. Jejich publikum přítomnost svých oblíbenců přijalo s velkým jásotem, i když patří do odlišné kategorie, než například publikum úvodních Synkop 61.

Třetími účinkujícími byli další hosté z Prahy – GEORGE AND BEATOVENS, původní doprovodná kapela zpěváka Petra Nováka. I když dnes nepůsobí v původních sestavách, přesto se ducha písní skupině podařilo zachovat. Zpívající kytarový frontman Karel Kahovec o tom přesvědčil. Ten získal úspěch především u ženského publika, jako kdysi před mnoha lety. Písně starého Flamenga a Novákovy hity měly svou pozitivní odezvu. Podíl na úspěchu měl i stálý host Viktor Sodoma, který nabídl písně legendárních Matadors. Jako jistou nevýhodu považuji v případě této kapely absenci kláves, jejichž nepřítomnost jsem občas vnímal jako pochybení. Také kytarista nepůsobil příliš přesvědčivým dojmem ve skladbách, kdy dostal nevděčnou úlohu nahrazovat kytarové party Radima Hladíka, Františka Francla, Miroslava Dudáčka nebo Slávka Jandy, což bylo evidentně nad jeho možnosti.

Headlinery večera byli brněnští PROGRES 2. Slavná československá art­rocková legenda nabídla set známých skladeb a připojila i výrazný úsek z legendárního projektu Dialog s vesmírem. Kapela působí stále plná energie a smyslu pro detail. Na podzim připravuje ke svému padesátému výročí založení po dlouhých třiceti letech nové autorské album, které bude slavnostně pokřtěno v Sono centru, a jak prozradil kapelník, kytarista a zpěvák Pavel Váně, mají se posluchači na co těšit. Pochválit důrazný rytmický tandem Zdeněk Kluka a Pavel Pelc bylo zcela namístě, stejně tak jako expresivní zpěv emocionálně rozpoutaného Romana Dragouna a kytarové běhy Pavla Váněho a Miloše Morávka. S kapelou zpívaly davy v sále, čímž lze označit jejich hudbu za zlidovělou.

Finále patřilo hardrockovým veteránům z brněnského hudebního podhoubí – MADMEN, kteří dnes vystupují spíš pod názvem Uriah Heep Revival. Právě tato melodická hardrocková anglická legenda byla v jejich playlistu společným jmenovatelem. Pěvecká sóla byla v rukou vyzpívaných hudebníků, zpěváka a akustického kytaristy Viléma Majtnera, baskytaristy Františka „Goliše“ Drápala, ale i bubeníka Františka Stehlíka. Písně Gypsy, Sunrise, Blind Eye, If I Had A Time, Stealin´ a další byly příjemnou nostalgií po sedmdesátých letech, kdy byl zejména v jejich první polovině hard rock králem.

Pochvalu zaslouží nejen pořadatelé, ale i spontánně bezprostřední moderátor Martin Kudlička, který celým večerem provázel. Těšme se na příští ročník.

PETR GRATIAS