Aktuality, Kultura

Artrockový milník Oldřich Veselý odešel za hudebními múzami

Na československé hudební scéně působil spíše nenápadně. Nikdy kolem něho nebyly žádné skandály a ani se nestal magnetem pro bulvární tisk. Přesto se už v sedmdesátých letech, kdy bylo velmi obtížné prosadit vlastní uměleckou personu mimo diktát totalitního státu, to dokázal nejenom v metropoli Moravy, ale i v rámci celého tehdejšího Československa. Oldřich Veselý (1948) se narodil v době, kdy už u nás totálně zvítězil komunistický režim, ale přesto v poněkud liberálnějších šedesátých letech, v dobách středoškolských studií na střední průmyslové škole textilní, založil první školní skupinu. Další skupinou byla Blue Invention. Oldřich Veselý v ní působil jako zpěvák a pokud byl k dispozici klavír, tak na něj hrál. Měl za sebou tři roky soukromé výuky mimo LŠU. Objevil v sobě schopnost psát první vlastní písně. Na textilní průmyslovce se spřátelil s Jiřím Rybářem, který byl bubeníkem v té době už renomované skupiny Synkopy 61 a tomu nabídl svoje písně. Členskou základnou Synkop 61 byly písně přijaty a tvořily pak dlouhá léta základní kameny jejich vlastní tvorby.

Oldřich Veselý po maturitě nastoupil jako textilní návrhář ve Vlněně Brno, ale když vyšel první singl Synkop 61 Válka je vůl, jeho první autorský počin na vinylu a získal lokální úspěch, rozhodl se odejít na volnou nohu. Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let hrál na klavír a varhany v progresivní rockové skupině Great Music Factory, která do značné míry předběhla dobu. Rakouská agentura Plonner hledala pro delší zahraniční angažmá kapelu a tak vznikla skupina Atlantis, se kterou Oldřich Veselý vyjel do Rakouska. Jeho cílem bylo vydělat si zde na kvalitní nástroj, aby se po návratu mohl profesionálně věnovat hudbě svých představ. V letech 1971 až 1973 působil v Rakousku a tehdejší Německé spolkové republice.

Od ledna 1974 nastoupil jako řadový člen do Synkop 61, které posílil jako varhaník (italské varhany GEM) a vynikající zpěvák se zastřeným forsírovaným tenorem. Absolvoval s nimi turné po Polsku a natáčel s nimi singly a formátově kompromisní album Formule 1 (1975). Od podzimu 1975 už byl v řadách skupiny M. Efekt (Blue Effect) slavného kytarového virtuosa Radima Hladíka. Nově formovaný M. Efekt se orientoval na náročný art rock (ve stylu britských Yes). Monumentální sound přitáhl pozornost mnoha náročných hudebních příznivců a skupina koncertovala od Aše až po Košice s velkým úspěchem u publika. Dokumentují to alba Svitanie (1977)Svět Hledačů (1979). V roce 1979 po uměleckých neshodách kolem písně nasazené na Bratislavskou lyru M. Efekt opouští a vrací se do Brna.

Od roku 1980 se stává opět členem Synkop 61 a iniciuje s Jiřím Rybářem „přestavbu“ kapely směrem k art rocku s řadou personálních změn. Skupina pak vystupovala pod názvem Oldřich Veselý a Synkopy. Velkého ohlasu se dočkalo album Sluneční hodiny (1981), které patří mezi nejlepší projekty daného žánru u nás. Lví podíl na jeho úspěšnosti měl i přítel, textař Pavel Vrba. Je podepsán i pod dalšími alby Křídlení (1983), Zrcadla (1985), Flying Time (1986)Dlouhá noc (1990). Skupina koncertovala až do roku 1990, kdy zanikla v převratných dobových změnách. Oldřich Veselý už několik let předtím komponoval hudbu pro divadelní představení, což ho začalo bavit víc, než nekonečné koncertování a spaní po hotelích.

V devadesátých letech založil nahrávací studio BM (Bílý medvěd) a začal podnikat jako skladatel, hudební a zvukový režisér. Napsal nespočet hudby pro divadelní představení, pro filmové a televizní dokumenty a reklamní spoty. Za největší úspěch lze považovat jeho hudební počin v lyrikálu Odysseia, za spolupráce s Pavlem Vrbou a Zbyňkem Srbou. Absolvoval i turné po USA společně s Pavlem Váněm (Progres 2). Navštívil Kalifornii, Tijuanu a New York. V koncertním projektu Comeback se vrátil na koncertní pódia Prahy, Brna a Bratislavy, ale aktivně koncertovat dál odmítal. Společně s autorem článku napsal knihu Černý racek (2009), která vyšla k jeho životnímu jubileu a mapovala jeho soukromé a umělecké osudy. Po dlouhých letech se ale nechal zlákat mikulovskými kamarády ze skupiny U nás se svítí k občasným návratům a posléze vznikl po personálních proměnách E-band, který nabídl staronovou tvorbu Veselého i nové skladby. Zúčastnil se i reunionu skupin Matadors/Blue Effect, s nimiž koncertoval po republice s Radimem Hladíkem, Viktorem Sodomou, Janem Farmerem Obermayerem, Vladimírem Mišíkem a Leškem Semelkou.

Jeho posledním albem byl projekt Restart (2011), který překvapil svou koncepcí i nekompromisními texty. Poté utlumil svou koncertní prezentaci a zvolnil i se skladatelskými záměry. Vážné onemocnění ho odvolalo z veřejnosti do soukromí a i přes péči lékařů bohužel nevybojoval zápas o vlastní život se zákeřnou nemocí a 17. ledna odešel do hudebního nebe. Nejenom Brno, ale i českomoravská scéna v něm ztratila významnou osobnost, tvořivého umělce, který se nikdy nezaprodal a zůstal výrazným autorským originálem a působivým zpěvákem, jakých jsme měli a máme u nás málo. Čest jeho památce.

PETR GRATIAS