Aktuality, Hudba

Creamovský majstrštyk Disraeli Gears slaví padesát let

Supergroup Cream ve druhé polovině šedesátých let zaujala na britské a postupně i na evropské a zaoceánské scéně neotřesitelné postavení druhým studiovým albem, od jehož vzniku nás dělí rovných padesát let.

Zatímco první album bylo ještě v zajetí přepracovaných bluesových standardů, na druhém projektu už se většinově autorsky etablovala členská základna. V květnu 1967 skupina Cream v USA v Atlantic Studios v New Yorku vytvořila skladby pro připravovaný projekt, který byl s velkým napětím očekáván v hudebních kruzích i mezi hudebními novináři. Produkce se ujal Američan Felix Pappalardi s aranžérským podílem Roberta Stigwooda a hudební režie byla svěřena Tomu Dowdovi.

Projekt vydaný labelem Polydor spatřil světlo světa 2. listopadu 1967 pod názvem Disraeli Gears. V názvu byla narážka na předsedu vládního kabinetu Jejího Veličenstva královny Viktorie Benjamina Disraeliho v 19. století. Výraznou pozornost poutal už samotný obal alba s výraznými barevnými motivy s převládající červenou barvou, reagující na psychedelický rok 1967, ale i rok Flower power, jímž žila mládež nejen za Atlantikem, ale rovněž i v Evropě. Autorem obalu byl Martin Sharp.

Album nabídlo 11 skladeb a skupina Cream nahrávala v sestavě: Eric Clapton (elektrická kytara, wah wah pedal, zpěv), Jack Bruce (baskytara, foukací harmonika, zpěv), Ginger Baker (bicí nástroje, percussion, zpěv).

Úvodní skladba Strange Brew nepostrádá zemitou údernost od prvních tónů. Za mikrofonem stojí Eric Clapton, za podpory Jacka Bruce, který si vystřihne v mezihře bzučivě preparované kytarové sólo s rozvibrovanými tóny.

Sunshine Of Your Love – druhá píseň patří mezi vlajkové lodi kapely, nejen na tomto albu. Vévodí jí razantní riff s dunivým zvukem baskytary a tlumenými tóny elektrické kytary. Zpívá ji Jack Bruce s výpomocí Erica Claptona, který do mezihry vloží dravé sólo, které skladbu nápadně zatěžká, stejně jako důrazné rány do kotlů Gingera Bakera. Blues rock, ale možná i velmi časná předzvěst hard rocku.

World Of Pain má poněkud pochmurný sound s naříkavým Bruceovým hlasem, zatímco sound prořezávají důrazné basy a sešlapovaný wah wah pedal Claptonovy kytary dokresluje v jistém smyslu psychedelickou atmosféru.

Skladbu Dance The Night Away otevírají zvonivé tóny kytary, zatímco důrazná rytmika dodává napětí, doplňované kvílivými tóny kytary. Zde jsme opět jednoznačně na psychedelické půdě. Závěr nás zvedá do astrálního prostoru s dobovým rozpínáním mysli, s kulometnými bubenickými přechody.

Blue Condition nás ovšem zavádí do zcela odlišné polohy. Autorem je Ginger Baker. Cítíme zde vliv blues, ale celé téma má zvláštně houpavou náladu, jakoby na nás dýchlo dobově žádané LSD. Ve skladbě zazní i utajované klavírní akordy, ale jinak se motiv převaluje sem a tam bez žádného dalšího překvapení.

Tales Of Brave Ulysses je další psychedelickou lahůdkou na albu. Historicky se jedná o první skladbu, v níž byl na Britských ostrovech vůbec poprvé použit wah wah pedal (!) Vokální part patří vynikajícímu Bruceovi, který sem vložil i velmi propracované basové party, zatímco Clapton omámený wah wah pedálem ohýbá tóny jako zběsilý, stejně jako Baker dunivě rozeznívá svoji baterii bicích nástrojů.

SWLABR náleží do kategorie velmi podařených skladeb na albu – Jack Bruce se zde etabluje jako vynikající zpěvák, ale i jako precizně novátorský hráč na baskytaru, stejně jako bzučivé rozechvívané tóny Claptonovy kytary.

We´re Going Wrong je nádherným příkladem dalšího psychedelického tripu s kulometnými Bakerovými přechody, naříkavým Bruceovým hlasem a melancholickými mollovými akordy v zajímavých dynamických odstínech. Clapton dokresluje kytarové téma rozvolněnými tóny a přesto celek působí velmi konzistentně.

Outside Woman Blues je převzatou skladbou, kterou si upravil Clapton pro svoje osobité pojetí s rozechvívanými tóny opakujícího se schématu, kam navíc vkládá vybroušené sólo. Zemitá údernost je velmi přesvědčivá od začátku do závěru.

Take It Bad je ovšem blues v tom nejryzejším slova smyslu v interpretaci Jacka Bruce s důraznými basovými tóny. Nechybí ani foukací harmonika a výtečné je i Bruceovo pěvecké frázování. Opravdu podařený kousek! A jsme ve finále.

Mother´s Lament je původně traditional, hudba z výrazně odlišného těsta. Působí jako uvolněný muzikantský kousek, kterého se kapela „zmocnila“ po nahrávacím procesu s čitelnou nadsázkou hospodských pijáků za doprovodu klavíru a „patetického“ trojhlasu.

O rok později od svého vydání album dosáhlo v Británii na 4. příčku žebříčku alb a dodnes je vnímáno jako revoluční počin kapely. Vedle beatlesovského Sgt. Pepper´s Lonely Hearts Club Band a hendrixovského Are You Experienced? je Disraeli Gears hodnoceno jako jedno z nejlepších, co rok 1967 nabídl na Britských ostrovech.

Petr Gratias