Hudba

Akustický set Mišíka, Hladíka a Hrubého S nebem to mám dobrý

Pro mnoho tisíc posluchačů jsou jména Vladimír Mišík a Radim Hladík spojena se jmény bigbítových a rockových uskupení, jako byly a jsou Matadors, Blue Effect, Modrý Efekt, Flamengo, Formace, Energit a Etc …. Na druhé straně se tito hudebníci nezdráhali hrát příležitostně i akusticky, ať už to bylo Mišíkovo spojení se společenstvím Čundrground nebo Hladíkova spolupráce s Jaroslavem Hutkou nebo Dagmar Voňkovou-Andrtovou. Totéž platí o Janu Hrubém, který vedle členství v Etc … nebo Framus hrál keltskou hudbu ve skupině Kukulín.

Úvodní skladba Obelisk s textem Josefa Kainara patří mezi výrazné Mišíkovy písně. Tato akustická verze oproštěná od rockového doprovodu získává nový, avšak stejně naléhavý vnitřní rozměr nejen interpretací, ale i jedinečným doprovodem Hrubého expresivních houslí a Hladíkových pregnantních kytarových partů.

Druhá skladba v pojetí akustického blues Láska je jako peníze vznikla na text legendárního spisovatele a vydavatele Josefa Škvoreckého. Těžko bychom hledali výstižnější slova na téma blues. Mišík výtečně frázuje a pokládá se do obsahu sdělení. Brilantním způsobem se zde instrumentálně projevují stylotvorné housle a akustická kytara je ve vyváženém levelu mezi razancí a citlivým sázením tónů.

Písní V Karviné zabloudí Mišík, Hladík a Hrubý do proletářského hornického prostředí. Autorství textu je přiřknuto neznámému tvůrci, pravděpodobně žijícímu v dané destinaci. Lehce hořkosladký nátěr se satirickým nábojem tuto píseň jaksi ústrojně řadí do mišíkovských unplugged nahrávek.

Následující Sochy s Kainarovým básnickým textem se představují v ryze písničkářské formě, přece jenom dost odlišné od studiové albové verze Mišíkovy kapely Etc …, v níž původně nápadně exceluje hostující Jan Kolář na hoboj, dodávající skladbě historizující atmosféru. Zde se Hrubý a Hladík vyrovnali s instrumentací navýsost skvěle, navíc s přidanou hodnotou.

Talentovaný a za bývalého režimu zapomínaný básník Václav Hrabě inspiroval Mišíka k vytvoření lidově pojednané písně Jam Session s Františkem Gellnerem, oslavující českého anarchistického autora. Hospodská atmosféra jedinečným způsobem souzní s valčíkovým pojetím a instrumentálním uchopením v podání Hladíka a Hrubého.

Jestliže v poslední písni jsme si užívali osobité „rajcovnosti“, skladba Černá holka je zahalena do poněkud ponurého tématu, který napsal Michal Staša. Jsme sice v akustickém terénu, ale přesto nelze přeslechnout občasné citlivé použití wah wah pedálu. Kytarové tóny se zde výtečně snoubí s elastickými houslovými proměnami. Mišík v závěru lehce zascatuje a Hladík s Hrubým zde předvádějí jedny z nejsilnějších okamžiků na albu.

Do sebeironického postoje je stylizována bluesová píseň S nebem to mám dobrý, která vznikla na text Jiřího Dědečka. Zemitost skladby je dána od prvního tónu. Rovněž tato skladba náleží do Mišíkova akustického repertoáru a patří mezi oblíbená čísla jeho playlistu. Hrubého improvizace s Hladíkovými kytarovými ornamenty mají svou jedinečnost.

Závěr alba je věnován skladbě Variace na renesanční téma, kterou lze v mišíkovském repertoáru nazvat megahitem. Svou sílu v textu básníka Václava Hraběte prokázala jak v kapelové „elektrické“ verzi, tak v komorním unplugged. Ani tato varianta nepostrádá velké vnitřní napětí dané nejenom Mišíkovou emocionální interpretací, poezií, ale i jedinečným houslovým partem a kytarovým tématem.

Na albu se sešli dva vynikající instrumentalisté – kytarista Radim Hladík a houslista Jan Hrubý. V každém případě je zajímavé poslouchat, jak se improvizace obou instrumentalistů vzájemně propojují, kooperují a doplňují. Hrubý už léta koncertuje na pódiích s kytaristou Lubošem Andrštem a s Michalem Prokopem, zatímco jeho spolupráce s Radimem Hladíkem netrvá tak dlouho. Hladíkovo pojetí kytarového blues je odlišné než Andrštova, přesto to byla pro Hrubého další zajímavá výzva a i tady posluchač může ocenit jejich jedinečnou instrumentální přizpůsobivost stejně tak jako jejich nezávislost.

Živý záznam byl pořízen na festivalu Valašský Špalíček 2004 na zámku Žerotínů ve Valašském Meziříčí. Album vydalo brněnské vydavatelství Indies Happy Trails Records.

Obal Přemysla Štěpánka lze pochválit stejně tak jako sleevenote Jaroslava Riedela, přinášející v interview zajímavé postřehy Vladimíra Mišíka i Jana Hrubého. Jednotlivé profily hudebníků, třebaže pečlivě a podrobně zpracované, ale považuji do jisté míry za zbytečné, protože jsou už širší veřejnosti známy a nepřinášejí do osobnostních profilů nic nového. Dokázal bych si představit, že by byl tento prostor v bookletu pojednán jako soubor zajímavých fotografií hudebního tria ze samotného koncertu a ze zákulisí, případně doplněn texty zpívaných písní.

Koncertní album S nebem to mám dobrý vítám jako podnětný počin, který nám zvěčňuje koncertní vystoupení tři legend: Mišíka, Hladíka a Hrubého, kteří se už v této sestavě bohužel nikdy nesejdou.

Petr Gratias