Hudba

THE MADMEN Z BOSONOH (9. díl)

Pavel Honzák, Rudolf Böhm a Jaroslav Buček na Honzákových šedesátinách v roce 2011.
Členové bigbítu The Madmen

VĚRNOST MATEŘSKÉMU BIGBÍTU A NADŠENÉ FANYNKY

V řídce volných dnech na konci týdne, kdy bigbítová skupina The Madmen nikde nevystupovala, její členové navštěvovali koncerty „konkurentů“ – kamarádů z okolí. Tak měli možnost zhlédnout v Dělnickém domě v Zastávce u Brna produkci místních The Thorns s jejich hudebním repertoárem. Ti předvedli tvorbu The Beatles, také skladbu skotského písničkáře Donovana (Donovan Phillip Leitch *10. 5. 1946) Hurdy Gurdy Man, od Bee Gees známou Words i něco z vlastní tvorby. Také několikrát navštívili kulturní dům Crystal v Rosicích, kde vystupovala široko daleko proslavená skupina The Stars.

Později, někdy na podzim roku 1970, odešel její baskytarista a zakládající člen Petr Král (*1946) jako vysokoškolák na jednoroční vojenský výcvik. Tehdy od nich dostal Buček „lano“, ale zůstal věrný své bigbítové skupině. Nakonec nějaký čas v The Stars s baskytarou „záskok“ odehrál člen rozpadlých již vzpomenutých Willy Nilly Men František Růžička (*1949) a následně Jaroslav „Mason“ Prokop (*1950–2016) z rovněž jmenovaných a již neexistujících ro­sických The Thorns. A tak alespoň, snad místo „odškodného“, dostal Buček od jedné fanynky fotografii bigbíťáků ze jmenovaných The Thorns, kterou od nich obdržela při jejich koncertě v brněnském BAV klubu v Šelepově ulici č. 1. Buček ji má schovanou dodnes.

V devětašedesátém roce ten, kdo měl být ze členů bigbítu vyučený řemeslu, byl již vyučen. Kamarád Pavel Mareček hudebníkům z The Madmen doporučil schopného kytaristu, se kterým donedávna navštěvovali stejné učiliště. Byl jím Pavel Honzák (*1951) bydlící v téměř sousedních Bohunicích s rodiči v domku. Stavba panelákového sídliště byla započata až roku 1972. Honzák přišel na jejich zkoušku někdy před koncem roku 1969, zahrál na svoji elektrickou kytaru a zazpíval skladbu Fénix pražských The Special Blue Effect a byl jednohlasně přijat jako zpěvák beglajtista. Měl dobrý hudební základ. Otec hrál na housle a děd na trumpetu baskřídlovku. Sám Honzák nejmladší v období povinné školní docházky navštěvoval hodiny výuky na housle. Později se ukázalo, že nezkazí žádnou legraci. Do bigbítového kolektivu báječně zapadl. Měl ambice skladatele textaře. Navíc byl vzhledem pohledný, což přivítala především děvčata. Böhm zase odložil kytaru. Na přelomu let 1969/70 tedy byla bigbítová skupina z Bosonoh v následující sestavě: Rudolf Böhm sólový zpěv, Ivo Pšikal sólová kytara, zpěv, Pavel Honzák beglajt, zpěv, Jaroslav Buček baskytara, zpěv a Jan Korbička bicí nástroje, zpěv.

Byl začátek roku 1970 a Böhm se domluvil s kostelním varhaníkem Jaroslavem Martináskem (*1944) z Hostěrádek-Rešova u Slavkova, svým bývalým spoluučněm z Královoposké strojírny, že mu pomůže zrealizovat neznámou Boshamerovu mši v „bigbítovém hávu“. Ta se měla odehrát v kostele v blízkých Šaraticích. Böhm se účastnil s elektrickou kytarou a Buček s baskytarou „vyfasoval“ opravdovou rozepsanou partituru. Tehdy to bylo jeho první seznámení s herním systémem takzvané kráčející basy, který se užívá ve swingu a jazzu. Sekci hudebních nástrojů uzavírali místní flétnista, trumpetista, pozounista a bubeník. Zpěvy zajišťoval tamní smíšený pěvecký sbor. Vše zastřešoval Martinásek hrou na kostelní varhany. Mše byla nacvičena, odehrána a pro velký úspěch ještě jednou zopakována. V budoucnu se Jaroslav Martinásek přestěhoval do Jedovnic a začal se zabývat problematikou pěveckých sborů. Jeden takový – Rastislav založil před více jak třiceti lety v Blansku a diriguje jej dodnes. Také se angažuje v místním orchestru takzvané vážné hudby Musica Nova.

Část „Medmenů“ si tedy zahrála v kostele. Buček úspěšně před polovinou roku 1970 odmaturoval a byl přijat na Fakultu strojní Vysokého učení technického v Brně. Böhm domlu­vil pro The Madmen zřizovatelství s místní bosonožskou pobočkou Československého svazu zahrádkářů. Od této chvíle měli k dispozici jako zkušebnu zasedací schůzovní místnost, která byla součástí moštárny situované uprostřed vsi, ale odlehlé od obytných domů. Zvukovou aparaturu si mohli na místě uschovat ve skladové místnosti. Z vděčnosti členové a přátele bosonožského bigbítu opravili na budově, co se dalo, včetně střechy. Také zahrádkářům jednou zahráli na výroční schůzi. I když nabídli pomalé „ploužáky“, tak u mnohem starší generace tvrdě „narazili“. Teprve Cikánka skladatele hudby i textu Karla Vacka (*1902–1982) je obměkčila. To Böhm narychlo Bučkovi připomněl, že je to ta trampská, kterou jej učil. Ostatním jen naznačil, že se jedná o tango, ať se přidají. A z „fleku“ ji tedy bez nastudování zahráli.

Jiří Donné