Hudba

BIGBÍTOVÁ SKUPINA THE STARS Z MORAVSKÝCH BRÁNIC (3. díl)

Nahoře zleva v terčích zpěváci Miroslav Koblížek a Miluška, příští manželka Milana Koblížka. Ve skupině klečící Petr Král, Ivan Král, Milan Koblížek a František Badin. Bigbítová skupina The Stars z Moravských Bránic v roce 1966

Blížil se závěr roku a členové bigbítu z Moravských Bránic měli domluvené vystoupení v rámci silvestrovského večera roku 1965 v nedalekých Silůvkách. Ovšem pořadatel žádal nekompromisně potvrzení o zvládnutí takzvaných kvalifikačních přehrávek lidových umělců. V tom případě nejenže by měli přístup na pódium, ale dostali by i příslušnou finanční odměnu. Bigbíti se tedy hekticky pustili do zkoušení, aby vše v termínu zvládli. Ve čtvrtek 16. prosince předstoupili spolu se členy brněnské bigbítové skupiny Synkopy 61 (tehdy Synkopy 65) v sále brněnského Mezinárodního varieté Rozmarýn před zkušební komisi.

Ještě než začaly samotné přehrávky, tak za členy The Stars přišel kapelník Synkop 61 Petr Směja (*1946) s tím, aby jim poskytli zapůjčení zvukového kompletu k baskytaře, který se jim porouchal. Že za to na pódiu nechají k dispozici celou ostatní zvukovou aparaturu i s bicími. Vystoupení The Stars před komisí se tedy uskutečnilo většinou na zařízení Synkop 61. Nemilým překvapením bylo konečné jednání se členy komise a jejím předsedou Ladislavem Kozderkou (*1913–1999), skladatelem, dirigentem a režisérem brněnského rozhlasu, otcem zpěvačky Ladislavy „Laďky“ Kozderkové (*1949–1986), při kterém vyšlo najevo, že došlo k omylu. Bigbítová skupina z Moravských Bránic předstoupila před komisi, která hodnotila kvality estrádních pořadů. Ta neměla statut profesionálního zařazení hudebníků. Jejich zkouška byla tedy neplatná. Zděšeným hudebníkům z The Stars se vidina silvestrovského vystoupení pomalu rozplývala do vytracena. Představitelům komise se se svými obavami svěřili. Ti jim slíbili, že se spojí s vedením příslušné komise. Tehdy členům moravskobránického bigbítu vyšli všichni povolaní vstříc. V sále Kulturního domu v Silůvkách, kde si bigbítová skupina The Stars mezitím již připravila vše potřebné k silvestrovskému vystoupení, se několik málo dnů před koncem roku úspěšně uskutečnily za přítomnosti Okresní kulturní zkušební komise pro Brno-venkov tak potřebné přehrávky. Silvestr s bigbítem dopadl na výtečnou. A v momentě „požehnání“ od zkušební komise byly pro bigbítovou skupinu The Stars dveře kulturních činovníků v širokém okolí otevřeny dokořán.

Brzy se k bigbítu The Stars přidalo místní děvče bydlící blízko hřiště, zpěvačka Josefa „Joska“ Pelikánová (*1948). To se hned rozšířil hudební repertoár o takové skladby, jako byla například písnička Pátá a po ní Chytila jsem na pasece motýlka, známé v podání Heleny Vondráčkové (*1947). Skladba Pátá byla původně z repertoáru britské zpěvačky Petuly Clark (*1932) a jmenovala se Downtown. Český text k ní napsal již jmenovaný Jiří Štaidl. A ta o motýlkovi s originálním názvem I Only Want To Be With You byla obrovským hitem pětašedesátého roku další Angličanky Dusty Springfield (*1939–1999). Česky ji otextoval rovněž Jiří Štaidl. Pelikánová převzala i písně pražské zpěvačky Yvonne Přenosilové (*1947), Marty Kubišové (*1942) a dalších.

Těžiště činnosti bigbítové skupiny z Moravských Bránic se odehrávalo v trojúhelníku domovské vsi, Ivančic, například velkého barokního sálu hotelu Besední dům, nebo sálu hotelu U Černého lva a Rosic. A ostatní blízké i vzdálenější lokality nevyjímaje. Hráli v sále hotelu v Dolních Kounicích, později dojížděli do Třebíče, Miroslavi, Vranova, Moravského Krumlova, Oslavan, Náměště nad Oslavou a dalších míst, zejména na jižní Moravě. V letním období se například pravidelně účastnili tanečních zábav pod širým nebem v ivančickém parku Réna nebo u tamního splavu řeky Jihlavy.

Často části zvukové aparatury a hudební nástroje vozili na motocyklech, na kterých se za účelem vystoupení v okolí přepravovali. Měli plné těžké ruksaky na zádech i na prsou, nebo na upevněných „nosičích“. Petr Král si za svůj motocykl pořídil dvoukolový přívěs, aby byl schopen převézt větší množství zvukové aparatury. Jednou jedním kolem přívěsu zachytil o „pangejt“, tedy o jeden z patníků, které se v té době hojně užívaly podél silnic k vymezení vozovky. Svou přítomností bíle natřeny viditelně oddělovaly nezpevněnou krajnici. Co to s vozíkem a jeho obsahem udělalo, se jen velmi těžko dá představit. To co zbylo, se nacházelo ve značné vzdálenosti od místa střetu.

Později, kdy pravidelně vystupovali v sále Besedního domu v Židlochovicích, si objednávali autobus od státního podniku Československé dopravy (ČSD). Ten potom objížděl Řeznovice, Ivančice, Moravské Bránice, Kounice a Popovice, kde všude na něj již nedočkavě čekala hudby a tance chtivá mládež. Stejným způsobem byla po produkci rozvezena zase nazpět domů.

Jednou, když hráli bigbíti z Moravských Bránic v brněnském sále hotelu Kozák, kdy již všechno to dovezené osazenstvo návštěvníků bylo v sále a také byly přeneseny všechny části zvukové aparatury s hudebními nástroji z autobusu na jeviště, zjistil bubeník Ivan Král, že mu chybí důležitý činel. Dopravní prostředek uzamčený a řidič nikde. Bylo domluveno, že se nazpět dostaví až po konci taneční zábavy. Vše vyřešilo štíhlounké děvče, které hudebníci vysadili k otevřenému úzkému větracímu prostoru se zasouvací skleněnou tabulkou nad oknem autobusu.

Jiří Donné