Podzemí

Obří kryty pod Lesnou

Následná štola Za války se tu schovávaly přednálety i maminky s kočárky a pak tu nikdo desítky let nebyl

Pro podzemáka, který prolezl všechny běžné díry pod městem, není tak snadné objevit něco, co by skutečně překvapilo. Před několika lety se nám však podařil doslova husarský kousek, když jsme objevili rozsáhlé kryty jižně pod sídlištěm Lesná.

Podařilo se nám to díky nadšení a trpělivosti kamaráda Radka Soudka, který neúnavně celé roky vyzvídal od starých pamětníků, kde se za války schovávali. Většinou šlo o typizované protiletecké betonové kryty menších rozměrů pro 10–20 osob o profilu „vajíčka“, tedy rychle zbudovaný kryt z prefabrikátů, betonových skořepin oválné klenby. Takových byly po Brně a okolí stovky. My jsme však doufali, že objevíme i větší komplexy, o kterých velmi skromně napovídají některé záznamy městského archivu.

Radek jednoho dne na kole zavítal do Divišovy čtvrti – původně dělnické kolonie tvořené skromnými domečky, nalepenými těsně na sebe. Postupně se mu podařilo získat svědectví několika starousedlíků, kteří ještě pamatovali, že se při náletech utíkali schovávat, včetně maminek s kočárky, do veliké dlouhé štoly.

Georadar nám tehdy nebyl k dispozici a ani bychom se s ním k zarostlé skále nemohli dostat. Došlo tedy na alternativní detekci dutin pomocí virgule – pružiny, která upřesnila místo v rozmezí necelého metru, a tak jsme se dali do práce. Záhy jsme zjistili, že to bude mnohem náročnější, než běžné kopání bývá. Spad kamení neumožnil použít rýč ani krumpáč, navíc to bylo prorostlé kořeny křoví a náletů, takže ani hráběmi nešlo to kamení jen tak odhrabávat. Rukama to bylo nebezpečné kvůli všudypřítomným skleněným střepům, a tak nezbylo nějak všechny způsoby kombinovat. Po mnoha hodinách jsme se dostali skrze spad o metr níže, ale skála stále pokračovala dolů a po klenbě ani náznak. Dokonce jsme to vzdali, ale kamarádovi to nedalo a znova se vyptával. Dalších pět domorodců mu potvrdilo, že se tam schovávali, a tak jsme se po roční přestávce do toho znovu pustili. Znova jsem ověřil pružinou přesné místo, kudy se dostaneme dovnitř. Reakce byla stejná jako před rokem, a tak jsme zase kopali, dá-li se to tak nazvat. Konečně se kamení uvolnilo směrem pod skálu, což byl důkaz otvoru.

Po třech hodinách, po odebrání mnoha kamení jsem byl schopen se prosoukat pod skalní klenbou do prostorné štoly. Když jsem posvítil baterkou, spatřil jsem, že štola pokračuje již velkým profilem 4×4 metry ještě několik metrů, kde jsem viděl čelbu. Trochu jsem doufal i podle počtu schovávaných lidí, že to bude delší, ale i tak to byl pro mne veliký úspěch, že nám virgule přesně ukázala, kde je zasypán vchod.

Když jsem uvnitř procházel ke konci štoly, povšiml jsem si, že to pokračuje doprava ještě dál! Dlouhou štolou ani nebylo možné dosvítit až na konec. To už se soukali dovnitř i kamarádi a společně jsme zjistili, že z hlavní štoly jsou ještě odbočky – tři propojení na další rovnoběžnou štolu a ještě další odbočka s protitlakovými betonovými zdmi do místa, kde býval nejspíše původní vchod. Měli jsme doslova podzemácké Vánoce, protože objevit podobně rozsáhlý systém pod Brnem ještě jinde než pod Stránskou skálou, to jsme fakt nečekali.

Nalezené štoly potvrdily, že v polovině druhé světové války byl v Divišově čtvrti Královopolskou strojírnou vyražen rozsáhlý úkryt pro stovky lidí. Po válce byly vchody zahrnuty, a tak o velkém krytu vědělo už jenom několik pamětníků.

Více informací nejen o brněnském podzemí: www.starechodby.cz

Text a foto: Kamil Pokorný