Téma měsíce

Toužíte zhlédnout mumie?

Nemusíte za nimi letět až do Afriky!

Pokud chcete obdivovat mumie, nemusíte hned za faraony do Egypta, který je pro zájemce o zkostnatělé pozůstatky v pyramidových hrobkách zemí zaslíbenou. Zapomeňte i na nedávno repasovaného Lenina v mauzoleu na Rudém náměstí v Moskvě. Těch českých mumií totiž najdete po celé republice opravdu hodně. Navíc nejsou uměle nabalzamované, ale k jejich mumifikaci došlo většinou přirozenou cestou.

Kapucínská hrobka v Brně

Největší pozornost zde budí baron a svobodný pán František Trenck. Velitel pandurů, který se narodil na začátku roku 1711. Byl prchlivý, ziskuchtivý a nevyzpytatelný. Po vojenském debaklu u Žďáru se nad ním začala stahovat mračna. Jeho původní odsouzení k trestu smrti bylo později zmírněno na doživotí. Ve vězení měl privilegia, mohl dokonce disponovat svým majetkem. Zemřel 4. října 1749 a přál si být pohřben ve starém řeholním řádu.
V únoru letošního roku prošlo jeho tělo odborným zkoumáním. Navíc se pracuje na 3D modelu Trenckovy podoby. Zajímavé bude srovnání s jeho vyobrazeními, která vznikala až po jeho smrti. Proto v únoru vědci jeho mumii také měřili a scanovali. Zjistilo se, že neměl v těle žádný projektil, což vyvrátilo jednu z legend.

Kapucíni měli velmi prostý způsob pohřbívání, bez označení konkrétní identity, který odrážel jejich základní charisma: chudobu.
V kapucínské kostnici ukrývá zděná tumba ostatky zemřelých, kteří byli pohřbeni ve zdejší hrobce, ale jejich těla se postupem času rozpadla. Jde o pozůstatky 129 řeholních bratří a 35 dobrodinců.
Otevřeno pondělí–sobota: 9–12 a 13–18, neděle: 11–17 hodin
Vstupné od 35 Kč.


Anežka Kunhuta Příchovská z Příchovic, v rakvi mumie a rekontrukce podoby

Mumie Klatovy

Desítky tisíc lidí ročně navštíví klatovskou kryptu vybudovanou v letech 1656–1676 jako součást stavby kostela. Místo, kde jsou pochováni příslušníci jezuitského řádu, je raritou evropského významu. V 17. a 18. století zde bylo pohřbeno kolem dvou set představitelů církve i dobrodinců řádu. Dodneška se dochovalo 38 těl. V kryptě je pochována také šlechtična Anežka Kunhuta Příchovská z Příchovic, která si vybrala jednoho z jezuitských kněží za svého duchovního vůdce.
V roce 1784 panovník Josef II. zakázal pohřbívání v kryptách, a tak posledním zde pochovaným se stal v roce 1783 Antonín Weichs. Zřejmě nejznámějším z pohřbených je Pater Adalbert Chanovský z Dlouhé Vsi, misionář působící v jihozápadních Čechách v 1. polovině 17. století.
Mumifikace zdejších těl vznikla působením vzduchu dovedeného do krypt důmyslným systémem větracích kanálů. Mechanismus, který zajišťoval relativně stálou teplotu a vlhkost vzduchu, zaručil, že mumie zůstaly léta prakticky nedotčeny. Těla v dubových rakvích, položená na hoblinách a obložena chmelem, váží od osmi do deseti kilogramů.
Lze zde zhlédnout rovněž cisternu na vodu i systém spouštění rakve do původně nepřístupných krypt. Pietní prostory, kde spočívají mumifikovaná těla, doplňuje seznam pochovaných a panel s nákresem ventilačního systému.

Pravděpodobně nejzajímavějším nálezem z hlediska viditelných chorob je mumie Jodoka Fabritia z Paterbornu (1653, †50). Zaujme velikostí břicha, které není splasklé. CT vyšetření prokázalo, že dutina břišní je prázdná, lze se tedy domnívat, že byla vyplněna plynem, nejspíše při zauzlení střev. Tomu by odpovídal i další nález, nejspíše rakovinný nádor v oblasti konečníku.
Anežka Kunhuta Příchovská (1612–1678) patří mezi nejzachovalejší klatovské mumie. Před smrtí trpěla chronickou rýmou, zánětem vedlejších nosních dutin a neměla vlastní zuby. Trpěla také plicní a kostní tuberkulózou. To vše prozradila počítačová tomografie, tzv. CT. Vůbec poprvé v historii zkoumali odborníci mumii, která byla vysušena vzduchem a v jejímž těle zůstaly všechny vnitřní orgány. Výsledky výzkumu posloužily i jako podklady k výrobě 3D modelu zemřelé, který je součástí expozice klatovských katakomb.
Otevřeno: denně 9.00–18.00 hodin
Vstupné od 50 Kč


Dodnes nikdo přesně neví, která mumie je Florián Gryspek…

Kralovické mumie

V dlažbě kralovické kaple Božského srdce Páně jsou dřevěné padací dveře, pod nimiž vedou cihlové schody do podzemní klenuté krypty. Po obou delších stěnách jsou umístěny rakve s pozůstatky těl členů významného šlechtického rodu předbělohorské doby Gryspeků.
Florián Gryspek, vysoký královský úředník prvních tří habsburských panovníků na českém trůnu, zde našel odpočinek roku 1588 a po jeho boku byla uložena manželka Rosina i další členové rodiny.

Dodnes nikdo přesně neví, která mumie je Florián Gryspek. Podle průzkumů oblečení je nejstarší mumií v kralovické hrobce právě tato (rok 1588), a protože byl Florián tady pochován jako první, patří tyto ostatky zřejmě tomuto muži.
Otevřeno: sobota 8–12 hodin
Návštěvu je možné objednat na TIC města Kralovice i v jinou dobu, ale pouze po předchozí domluvě.
Vstupné od 20 Kč.


Hradní muzeum Český Krumlov

Příběh restaurování ostatků sv. Reparáta začíná v roce 1998, kdy Národní památkový ústav v Českých Budějovicích přijal do úschovy od rytířského řádu křížovníků s červenou hvězdou značně poškozené torzo barokního relikviáře s bohatě zdobenou kostrou, původem z někdejšího kláštera minoritů a klarisek v Českém Krumlově. Tradovalo se, že jde o kosterní ostatky raně křesťanské mučednice sv. Reparáty.
Ostatky byly podrobeny výzkumu s překvapivými výsledky. Zjištěno bylo, že byly do Českého Krumlova přivezeny z římských katakomb u baziliky sv. Anežky na Via Nomentana v roce 1772 někdejším krumlovským měšťanem Antonínem Leyrerem jako relikvie sv. Reparáta, nikoliv sv. Reparáty, s úmyslem etablovat tohoto světce jako nového svatého patrona města Český Krumlov.
Kosterní ostatky byly postupně zkompletovány a vyzdobeny. Českokrumlovské klarisky je vyzdobily hedvábným aksamitem, organzou, mušelínem, stříbrnými dracouny, dracounovou krajkou, skleněnými korálky a hedvábnými květy. Klarisky rovněž doplnily chybějící části chodidel a prstů nohou dřevěnými napodobeninami kůstek. U pravé ruky světce leží fragmenty palmové ratolesti, která byla symbolem mučednictví. Pro světcovo tělo byl vyroben prosklený zlacený skříňový relikviář.
Jméno Reparátus je odvozeno od latinského slova repare, tj. obnoviti, posilniti, osvěžiti, znovu zjednati a ztrátu nahraditi … S trochou nadsázky lze konstatovat, že jím získalo krumlovské Hradní muzeum svého zvláštního patrona.

Otevřeno:
denně 9.30–18.00 hodin
Vstupné od 70 Kč


P. Josef Ferdinand Pavlíček, děkan

Chrám sv. Mikuláše v Jaroměři

Přesné stáří krypty s mumiemi není doloženo, ale zachovalo se v ní románské okénko, které pochází přibližně z 11. až 13. století, což může více napovědět. Za prusko-rakouské války zde byly uloženy nejrůznější dokumenty a kostelní klenoty.
Umístěno je zde na 50 rakví z let 1734–1781, tedy z období, kdy tady byl uskutečněn první, resp. poslední pohřeb. Vzhledem k zápachu bylo pohřbívání v chrámu po tomto období zakázáno. Těla zesnulých se díky neustálému průvanu konzervovala a několik osob se zachovalo i v dobovém oblečení.
Mezi zajímavé osobnosti pohřbené v kryptě patří například Marie Exnerová – nevlastní babička skladatele Bedřicha Smetany.

Krypta je přístupná pouze při některých příležitostech – např. Noc kostelů, Dny evropského kulturního dědictví. V ostatních případech je možná návštěva po předchozí domluvě.


Bosé karmelitky Karmel sv. Josefa Matka Marie Elekta od Ježíše

Kateřina Tramazzoli (1605–1663), zakladatelka Karmelu sv. Josefa v Praze, se narodila v italské Terni jako třetí z pěti dětí rodičů šlechtického původu. Ještě téhož dne byla pokřtěna. Ve 33 letech se stala převorkou.

V září 1656 přijela Matka Elekta, kterou doprovázela pověst svatosti, do Prahy. Na Karlově mostě ji vítaly davy Pražanů.

Zemřela na zápal plic ve věku 58 let (11. ledna 1663). O tři dny později byla pohřbena na zahradě sester v kapli proroka Eliáše. Její tělo bylo zřejmě vloženo do těsné rakve, kam muselo být pro velkou vodnatelnost matky Elekty vtěsnáno násilím. Nepodařilo se ani pevně přiklopit víko rakve, takže zůstala otevřená štěrbina. A protože byl při pohřbu velký mráz a malta zamrzala, zedníci použili při zdění hrobové dutiny vařící vodu. Ta vtékala nejen do hrobu, ale i do rakve.

„Po řadě nadpřirozených úkazů se sestry rozhodly tělo převorky v roce 1666 exhumovat. Někdy totiž viděly z hrobu vycházet záři světla, v jeho okolí cítily jakoby vůni fialek a také se jim často o ní zdály špatné sny,“ říká zdejší současná převorka sestra Marie Sára od Ducha Svatého.

Dutina hrobu i rakev převorky byly zaplaveny černou páchnoucí vodou, oděv byl zetlelý, ale tělo abatyše, i když značně rozmáčené, bylo přesto do nejmenších detailů neporušené. Tento stav odporoval povědomí o rozpadu těla, a byl proto přítomnými považován za zázrak. V dalších letech bylo její neporušené tělo několikrát vyšetřeno tehdejšími nejvybranějšími lékaři.

V březnu 1668 bylo za přítomnosti kardinála Harracha její tělo přeneseno do chóru. Kardinál nařídil, aby bylo uloženo na uctivém místě a prozatím nevystavováno veřejnosti. Tělo matky Elekty bylo několik let vysoušeno. Protože bylo ohebné, sestry ho ponechaly vsedě. Její tělo omývaly odvarem z květů růží a rozmarýny vařených ve víně, aby je zbavily temných skvrn po sejmutí zbytků oděvů. Po omývání těla však kůže zhnědla.

V roce 1950 zdejší sestry čekala druhá internace. Když se ptaly kardinála Josefa Berana, co mají udělat s tělem matky Elekty, vzkázal jim: „Nechte ji tady. Je-li svatá, uchrání vás i váš klášter.“  Po 42 letech se jeho proroctví vyplnilo. Sestry totiž dostaly v restituci svůj klášter v roce 1992 zpět. Matka Elekta byla v době komunistického režimu umístěná za těžkým závěsem u sakristie kostela.

V roce 2003 bylo provedeno nové antropologické přezkoumání jejího těla. Komise lékařů konstatovala, že zachovalost mumifikovaného těla i po 340 letech od poslední oficiální odborné komise trvá, a prohlásila, že považuje dochování mumie, vzniklé přirozenou cestou, za pozoruhodné a mimořádně vzácné. Bylo prokázáno, že matka Elekta trpěla po více než 30 let rozvíjející se cirhózou jater, která vedla postupně k velice tíživému stavu. Trpěla silnými bolestmi hlavy, nechutenstvím, vředy a mimořádnou vodnatostí, která jí ke konci života působila velké obtíže. Onemocnění mělo vliv i na její psychiku. Je pravděpodobné, že temnoty, sevření a úzkosti, které prožívala, byly způsobeny také hromaděním škodlivých látek v organismu, zapříčiněným nefungujícími orgány.

Dnes matka Elekta odpočívá v kostele sv. Benedikta v Praze, na pravé straně presbytáře za proskleným oknem. Kostel je otevřený v době bohoslužeb, tedy pondělí až sobota v 7.15, v neděli v 8.00 hodin. Presbytář je možné navštívit i mimo mši svatou, stačí zazvonit na vrátnici kláštera bosých karmelitek na Hradčanském náměstí každý den od 9 do 17 hod.


Krypta kostela svatého Petra a Pavla v Mnichově u Mariánských Lázní

V kryptě pod zdejším kostelem je pohřebiště mnichovských občanů i tělesné ostatky francouzských vojáků, kteří při ústupu od Prahy roku 1742 zemřeli v Mnichově. Mezi pohřbenými se prý může nacházet i hrabě Jáchym Pachta a hrabě Filip Kolowrat jako rukojmí Francouzů. Těla pochovaných nebyla žádným způsobem konzervována, a přesto jsou dodnes díky specifickým klimatickým podmínkám přírodně mumifikována.

Do krypty je možné vstoupit po domluvě.


Vamberecké mumie

V rozsáhlých sklepeních broumovského kláštera je uloženo 34 mumií z krypty farního kostela sv. Prokopa. Nejstarší pocházejí ze 17. století. Jedná se především o vamberecké měšťany, kněží, varhaníky a další významné osobnosti. Mnoho zmínek o pohřbených se nedochovalo. Jednou z nejvýznamnějších osobností, jež byly do krypty pohřbeny, je zakladatelka vambereckého krajkářství Magdalena Grambová. Mezi dospělými leží rovněž dvě mumie dětí.

Mumie je možné navštívit v rámci prohlídek kláštera, které se konají od 9 do 16 hodin v každou celou hodinu. Vstupné od 55 korun.


Postřelmov

Nejvýznamnější památkou v obci je pozdně renesanční rodinná hrobka Bukůvků z Bukůvky z roku 1592, jejíž mumie jsou údajně nejstarší v České republice. Nejhodnotnější částí hrobky je portál s pozoruhodnou reliéfní výzdobou a mistrovsky kovanou renesanční mříží. V kryptě jsou uloženy mumifikované ostatky Zikmunda Bukůvky a jeho manželky Barbory Okrouhlické, Zikmundova synovce Bernarda a neznámé dívky. Hrobka bývá otevřena například při příležitostech, jako je Noc kostelů, Den evropského dědictví. Po domluvě na obecním úřadě Postřelmov.


Mumie je zachované tělo zvířete nebo člověka, k němuž dochází přirozeným způsobem; vysušením, zmrazením či uměle. Balzamování mělo mrtvoly udržovat v dobrém stavu i pro příští život. K mumifikaci může dojít i náhodou, pokud se mrtvé tělo nachází v podmínkách, jež jsou pro to příznivé.

Rosalii Lombardo byly pouhé dva roky, když v roce 1920 podlehla zápalu plic. Její otec se tehdy se smrtí nechtěl smířit, a proto rozhodl, že dceru nechá balzamovat. I dnes holčička vypadá, jako by snad jen před chvílí usnula.

 

Text a foto: Petr Podroužek