Podzemí

Co skrývá podzemí u první brněnské pošty na Orlí ulici?

Brněnské podzemí skrývá bezpočet zajímavých míst, a na jedno takové historické se tentokrát podíváme pod Orlí ulici.

Ulice Orlí již ve středověku tvořila obchodní cestu a důležité spojení východní městské brány se Zelným trhem. Tehdy se však jmenovala Černoorelská, podle barokního domu se středověkým původem „U černého orla“, což byl tehdy nejpřednější brněnský ubytovací hostinec prvotřídní úrovně. V 18. století tu bylo pět kuchyní a stáje pro šedesát koní a ubytován tu byl i císař Josef II., Leopold II. i neapolský král Ferdinand IV.

Tentokrát však navštívíme na Orlí ulici dům č. 16, kde vznikla před několika lety obchodní pasáž a na jehož dvoře se nachází zrekonstruovaný historický dvoupodlažní dům první brněnské pošty. Je to vnitřní objekt po východní straně dvora. Nově v něm byly vybudovány malé obchůdky s přístupem po nové dlouhé pavlači, která na původní Staré poště neexistovala. Objekt byl již značně zchátralý a k jeho opravě došlo v příslovečné poslední minutě, protože poničená střecha jej přestala chránit už delší dobu před rekonstrukcí.

Původní gotický dům na dvoře ulice Orlí 16 patřil rodu Pernštejnů. Na počátku 17. století došlo k jeho přestavbě – vybudování pošty mezi Prahou a Brnem. Nyní se mohl stát rovněž jednou ze zajímavých atrakcí a zvelebených památek města Brna – třeba v podobě stálého muzea poštovnictví. Místo toho však využívá opravené prostory historického domu hrstka firem v nájmu. Roh domu staré pošty také zdobí více než jedno století zvláštní socha dívky, k níž se váže smutná pověst.

Jde o známý příběh krásné dívky Johanky, do které se zamiloval syn z urozené rodiny. Protože dívka byla chudá a nikdo neznal její původ, ani odkud do Brna přišla, neměla to ve službě lehké. Čím více ji mladý pán miloval, tím hůře se děvčeti vedlo. Všichni se postavili proti ní. Když matka viděla, že domluvy synovi nic nepomáhají, počkala, až otec se synem vyjeli do okolních lesů na celý den na lov a hned začala jednat. Zavolala rychtáře a dívku obžalovala, že je čarodějnice a jejímu synovi učarovala, a proto musí být co nejpřísněji potrestána. Marně se dívka bránila, marně prosila. Když viděla, že není záchrany, vyběhla z domu na nádvoří a skočila do studny. Ve chvíli, kdy ji vytahovali, se její milý vracel domů. Její tělo však zachránit již nemohl, a protože ji opravdu miloval, nechal její podobu vytesat do kamene, aby mu stále připomínala jejich lásku.

Studna se dodnes u sochy nachází (skryta), a ještě hned několik metrů vedle, také větší středověká studna. Dříve byla dočasně přestropena a skryta pod trávníkem, nyní se stala součástí dvora a skrze zdobnou mříž lze do jejího kamenného hlubokého tubusu nahlédnout. S pomocí lepší baterky a když se setmí, spatříte v hloubce i portál – otvor do historických sklepů.

Podle svědectví několika lidí sem měly ústit široké podzemní chodby pro krytou a bezpečnou poštovní přepravu koňskými povozy ve dřívější nebezpečné době, a koně se právě v této studni měly možnost v podzemí napájet. Žádné dálkové chodby však od studny ani z okolního sklepení nevychází, ani žádná podezřelá větší zazdívka. Ani termokamerou jsem neodhalil teplotní rozdíl zdí, který by třeba prozrazoval chladnější průvan z dlouhé chodby.

Sklepy pod domem v přední uliční části jsou středověkého původu s barokními klenbami a nejvíce mne zaujala jedna ze zděných chodeb, která se mírně svažuje a ve stěnách se pravidelně opakují stejné cihlové výklenky, vždy naproti sobě, což samo o sobě je zajímavé a nic podobného se zatím jinde v brněnském podzemí ještě neobjevilo. O významu zděných výklenků, ponořených do stálé temnoty brněnského podzemí, se dosud spekuluje. Veřejné zpřístupnění této zajímavosti včetně napojení na studnu vůbec není v plánu, a tak vás snad potěší alespoň fotografie.

Další informace o zajímavém podzemí nejenom v Brně: www.starechodby.cz

Text a foto: Kamil Pokorný