Hudba

THE MADMEN Z BOSONOH (7. díl)

VOKÁLY Z AMERICKÝCH PLÁŽÍ A KUŘIMSKÉ EXTEMPORE SE SRNČÍM GULÁŠEM

Na jejich produkce v sále restaurace U Čoupků přicházeli nejen místní kamarádi a ti z okolí, ale čím dál více i „výběr“ mládeže známé svým srocováním ve středu města Brna v horní části České ulice u bývalého dětského fotoateliéru Medvídek.

Koncem první poloviny devětašedesátého roku navštívila tehdejší Československo slavná americká vokální skupina The Beach Boys. A to na oficiální pozvání pořadatelů československého festivalu populární písně Bratislavská lyra (lýra). Američané úspěšně vystoupili v Bratislavě 18. června. A druhý den ve čtvrtek, díky pohotovému organizátoru Miloši „Berny“ Bernátkovi (*1947–2014), stanuli na improvizovaném pódiu na tehdejším brněnském zimním stadionu za Lužánkami. Koncertu se zúčastnil jako divák z bosonožského bigbítu Buček. Dostal od maminky sto dvacet korun na zakoupení bot. Chvíli váhal, ale neodolal a směnil peníze za jednu vstupenku pro sebe a druhou pro své děvče, po padesáti korunách na stání. Nějaká ta útrata za občerstvení na místě konání koncertu, a boty byly fuč.

Vystoupení začalo s velkým zpožděním pro technická úskalí zvukové aparatury hostů, kterou měly k užití všechny kapely. Příčina tkvěla především v rozdílném napájení sto dvaceti voltů v Americe kontra dvě stě dvaceti u nás. Nejdříve zahráli pražští Blue Effect. Po nich Progress Organisation a s nějakou další časovou prodlevou i Synkopy 61, které měly nejednu skladbu ve svém hudebním repertoáru převzatu od hlavních hvězd večera. Na ty se muselo čekat až k půlnoci. Potom nezapomenutelná hudební show. Vrcholem byla přeslavná píseň Barbara Ann. Pro návštěvníky zážitek vtisknutý do mozkových závitů do konce života. Drtivá většina poznala něco takového za „železnou oponou“ poprvé a nadlouho taky naposled. Buček po životním zážitku doprovodil temnou nocí svoji dívku domů a sám pokračoval pěšky do Bosonoh, protože zmeškal i poslední noční dopravní spojení. Dodnes ničeho nelituje, stálo to za to.

Bučkův spolužák Ladislav „Bábel“ Huňáček z Kuřimi domluvil v letním čase roku 1969 účast bigbítu z Bosonoh na tamní soutěžní přehlídce bigbítových skupin. V popředí celé soutěže byli místní The Yonx, kteří zajistili svoji zvukovou aparaturu pro přednes všech zúčastněných kapel. Takže si nemohl nikdo stěžovat, že ta či ona skupina měla větší úspěch pro kvalitnější zvukové zázemí. Mimo již zmíněné The Yunx a The Madmen byli přihlášení brněnští Willy Nilly Men a The Bats z Blanska. Pro The Madmen silná konkurence. Na „plac“ šli nejdříve vynikající The Bats. Böhm, divadelní praktik, přišel s teorií, že musí nažhavit obecenstvo hned z počátku. Při jejich následném výstupu byli zprvu na pódiu pouze Korbička za bicími a deklamující Böhm. S širokými gesty sliboval všem, že uslyší, co ještě neslyšeli, a uvidí, co ještě neviděli. Měl jakýsi jarmareční úvod pro kejklíře, zápasníky s medvědy, muže se dvěma hlavami a další atrakce. Diváci nevěděli, „odkud jedou vlaky“. Vtom rána na bicí a zpoza bočních závěsů se z obou stran přiřítili Buček s Pšikalem a rovnou začali „hrnout“ rytmickou vlastní skladbu posledně jmenovaného s příhodným názvem Čekání. Obecenstvo bylo jejich. Vřava rezonovala celou budovou kuřimské sokolovny. Po nich zahráli velice dobře připravení Willy Nilly Men. Korbička se nemůže ubránit pocitu, že do přehlídkové soutěže byli zainteresovaní také The Stars z Ivančic. Jako poslední předstoupili před návštěvníky místní The Yunx. Představili se vlastní tvorbou, skladbami Bee Gees, Mamas And Papas, The Beatles a dalšími. The Yunx byli skutečně nejlepší a také to tak ohodnotila porota. Tehdy byla složená ze členů, na vrchol tehdejšího československého bigbítového Olympu deroucích se, brněnské skupiny Progress Organisation kapelníka a bubeníka Zdeňka Kluky (*1947), kytaristy Pavla Váně (*1949) a klávesisty Jana Sochora (*1947–2013). Druhé místo pro The Madmen bylo velkým úspěchem. Korbičkův tatínek, solidní hudebník, trumpetista, který se uvolil poskytnout členům bigbítu svého syna odvoz osobním automobilem Škoda 1000 MB, utrpěl během všech těch vystoupení nemalý šok. Jeho představa o hudebním umění se sice zhroutila, ale měl radost, že domů odváží auto plné bigbítových hvězd. Triumfální cesta byla narušena srážkou se srnou. Odnesl to blatník, reflektor a také samotné zvíře. Útěchou byl guláš nadivoko.

Text: Jiří Donné, foto: archiv Jiřího Donné