Hudba

Čtyřicet let alba Time Loves A Hero amerických Little Feat

Americká skupina Little Feat vznikla už v roce 1969 v Kalifornii a postupně se vypracovala na výtečnou úroveň díky kvalitní členské základně vytříbených instrumentalistů. Na přelomu let 1976 a 1977 se kapela rozhodla realizovat své připravované šesté album. Nahrávací frekvence probíhaly v Sunset Sounds Studios, Warner Bros Studios, Western Recorders a Record Plants. Label Warner Brothers vydává jejich novou produkci v květnu 1977 na albu Time Loves A Hero. Producentem byl slavný Ted Templeman a hudební režii obstaral Donn Landee. Devět nových skladeb bylo možné zařadit do kategorie čtyř hudebních stylů, jako byly southern rock, jazz funk, jazz rock a swamp rock.

Tehdejší sestavu Little Feat tvořili hudebníci Paul Barrère (kytary, zpěv), Sam Clayton (conga, percussion, zpěv), Lowell George (slide-kytara, zpěv), Bill Payne (Oberheim synthesizer, Moog synthesizer, marimba, varhany Hammond, clavinet, elektrické piano, zpěv), Ken Gradney (baskytara) a Ritchie Hayward (bicí nástroje, percussion, zpěv). Byla zde ale také řada hostů, například slavná dechová sekce skupiny Tower Of PowerGreg Adams (trubka), Emilio Castillo (tenorsaxofon), Mic Gillette (trubka, trombon), Steve Kupka (barytonsaxofon), Lenny Pickett (altsaxofon), dále Jeff „Skunk“ Baxter (dobro), Fred Tackett (mandocello, kytara), Patrick Simmons (akustická kytara, zpěv) a Mike McDonald (zpěv).

Zahajovací skladba Hi Roller je ukázkou vybroušeného funku s jedinečně pumpujícími rytmy, skvěle vystavěnými kytarovými party, s podílem řízné dechové sekce a různých klávesových nástrojů, všechno sevřeno do jedinečného hudebního tvaru. Výtečný příklad ryze americké hudby postavené na emocionalitě podání a zpívané interpretace. Producent nemohl vybrat lepší skladbu na nastartování alba. Time Loves A Hero nese název alba a představuje uvolněnější melodickou skladbu na první poslech písničkového typu. Zajímavě jsou zde proaranžované vokální party, účinné rytmické akcenty. Ze skladby sálá pohoda, rozjímavost, tanečnost, ale i uvolněnost. Jemné kytarové ornamenty dotvářejí atmosféru včetně marimby a pulsující instrumentace, kde to cinká, zvoní a nechybí zde i akordeon. Rocket In My Pocket se vyznačuje důraznými akcenty v rytmických pasážích, podílem percussion. Hudba nabídne rockovou dravost, kterou umravňuje houpavá ledabylost, do níž se zařezávají party synthesizerů, a máme tu ukázkový příklad kloubení jazz rock fusion s jazz funkem, do kterého se vměšuje dechová sekce Tower Of Power. Day At The Dog Races zabloudí do oblasti španělské hudby a máme tu elektronické flamenco, které je záhy střídáno výtečně propracovanými postupy jazz rock fusion. Nechybí udržované napětí pod dobře vytápěným kotlem emocí, a tak se zde krásně propojují precizní polyrytmické struktury s propracovanými kytarovými party, v nichž se blýskne Paul Barrère s klávesovými nástupy a elektronickou clonou Billa Paynea, a máme zde instrumentální skladbu ukázkového typu muzikantské preciznosti a krystalické vybroušenosti. Do rytmického zklidnění nás zavede Old Folks Boogie. Vychází z amerických tradic lidové hudby. Nechybějí jedinečným způsobem pojednané vokální party s vůdčím hlasem v popředí, zavádějící někam na pokraj soulu, ale Payneovy klavírní party jsou ukotveny v boogie stejně jako slidekytarové postupy Lowella George, což potvrzuje i akcentace dechové sekce s finálním klavírním dozněním. Red Streamliner zrychlí rytmickou strukturu a nabídne průrazný riff, na který se nabaluje další instrumentace s opět jedinečně kooperovanými vokálními party, k nimž lze vyslovit jenom obdiv. Instrumentální stránka je čitelná, ale nepřebíjí vokální party a oba jsou ve vzácném souladu. V mezihře se barevnost nástrojových partů ještě více prosvítí, aniž by kapela přidala na dravosti, a je navozena atmosféra jedinečné pohody a uvolnění až dokonce … Funkové pulsace úvodem představí New Delhi Freight Train. Dalo by se soudit, že skladba by mohla mít za jistých okolností i hitové ambice. Melodická linka tomu napovídá stejně jako samotný refrén. Klopotání elektrického piana, baskytary, elektrické kytary doplňují zviditelněné smyčce. Do amerických hitparád by se skladba určitě vešla, třebaže kapela neměla v úmyslu způsobit nějaký komerční zvrat v jejich hudebním směřování. Nepravidelné rytmické struktury v úvodní části symbolizují nástup skladby Keepin´ Up With The Joneses. Do konstrukce skladby zajímavým způsobem zasahují prvky jazzu, rocku, soulu, funku a americké lidové hudby. Jako na malířově paletě se zde spojují všechny hudební ingredience v barevnou impresi, ze které kromě elektrické kytary nikdo zvlášť nevyčnívá. Závěrečná Missin´ You je krásným písničkářským příspěvkem s akustickými kytarami, která svým pojetím vybočuje z pojednané dramaturgie, ale na závěr alba působí příjemně uvolněně a zasněně jako laskavá tečka za pestrým hudebním výletem.

Album Time Loves A Hero i po čtyřiceti letech od svého vydání působí svěže, neotřele a vrací nám dávné kvality z pozapomenutých časů americké scény západního pobřeží.

Text: Petr Gratias, Foto: internet