Hudba

Andrštův projekt z hloubi sedmdesátých let – Time´s Arrow

Občasné hudební návraty do minulosti voní vzpomínkami. Pokud se ale jedná o hudbu, které z politických důvodů nebyla dána šance v době, kdy vznikla, je takový návrat více než na místě.

Pražský kytarista Luboš Andršt (1948) měl jako hudebník v první polovině sedmdesátých let už slušnou profesionální praxi ve skupinách Framus Five a Jazz Q, a když se rozpadlo legendární Flamengo, rozhodl se částečně využít potenciál tohoto uskupení, aby založil vlastní kapelu. Odešel v r. 1973 z Jazz Q společně s baskytaristou Vladimírem Padrůňkem a společně se zpěvákem Ivanem Khuntem a bubeníkem Jaroslavem „Erno“ Šedivým založil skupinu Energit.

Jak nám napovídá historie, skupina si „vybrala“ velmi špatnou dobu k zakládání rockových kapel. Normalizační hydra postupně likvidovala veškeré liberální výdobytky první poloviny roku 1968. Energit byl ovšem profesionální skupina, která měla za sebou i profesionální hudební přehrávky, a tak se pokoušela tlaku doby čelit. Vlasatí hudebníci s hlasitým hudebním potenciálem ale měli pramálo šancí obhájit svůj hudební status.

Přesto vzniklo v této neblahé době několik skladeb, jež plánovala skupina regulérně natočit ve studiu Supraphonu. Do edičního plánu se skupina nemohla vejít, protože odpovědní pracovníci Supraphonu nechtěli riskovat svoje postavení, nehledě k tomu, že hudba skupiny Energit byla částečně instrumentální, ale i zpívaná anglicky. Po necelém roce chatrné existence Šedivý a Khunt zvolili emigraci, Padrůněk odešel s Vladimírem Mišíkem (který mezitím Khunta po delším zákazu nahradil) spoluzakládat skupinu Etc … a Luboš Andršt další vývoj skupiny Energit orientoval na českou variantu jazz rock fusion.

Po 44 letech se Andršt rozhodl oprášit starý materiál a s novou sestavou Energitu natočit celistvé album, v němž spojil minulost s přítomností. Původní čtyři autorské skladby Energitu byly doplněny dvěma současnými. Celý projekt je vlastně věnován Vladimíru Padrůňkovi a vznikl za laskavé sponzorské pomoci jeho bratra Stanislava Padrůňka.

Společným hudebním jmenovatelem pro album Time‘s Arrow je blues rock spojený s hard rockem. Současný Energit nahrával v sestavě: Luboš Andršt (kytary), Jan Holeček (zpěv, varhany Hammond B3), Vladimír „Guma“ Kulhánek (baskytary) a Jiří „Zelí“ Zelenka (bicí nástroje). Jako host zde v jedné skladbě působí Jan Hrubý (elektrické housle).

Úvodní skladba Blue Dance začíná rázným nástupem celé instrumentace. Jejím pilířem je nosný riff Andrštovy elektrické kytary v unisonu se syrovým hlasem Holečka, který se prosazuje v mezihře výrazným podílem hammondek s řadou kreativních běhů. Další prostor převezme Andršt pečlivě vystavěnými kytarovými party s rychlými nástupy a výtečně rozechvívanými tóny. Spolehlivý rytmický tandem Zelenka–Kulhánek zajišťuje bytelný základ od začátku do konce.

Loneliness výrazně zvolní tempo. Je to blues. Holeček zpívá velmi vroucně a emocionálně přesvědčivě a dlouhé tóny varhan doplňuje Andršt hrou bottleneckem, střídanou prstovou technikou. Hrát a zpívat o samotě je náročný úkol, ale všichni aktéři Energitu se ho zmocňují s velkou emocionalitou a věrohodností. Rychlá a naříkavá Andrštova kytara se s Holečkovou interpretací dokonale spojuje až do samotného finále.

Imprints je skladba mladšího data. Po opatrném úvodu se Zelenkovy bicí nástroje rozběhnou v rázném tempu a strhávají za sebou celou instrumentaci jako vodní vír. Andrštova kytara má dlouhý a zpěvný tón (v němž se lehce dotýkají vlivy Al DiMeoly a Carlose Santany), ale je zde i hostující Jan Hrubý se svými hadovitými tóny elektrických houslí, které se vznášejí nad tepající rytmikou.

Freedom nabídne vypilovaný riff elektrické kytary a je zde zpět Holečkův sytý a chraptivý hlas s přesvědčivým frázováním a feelingem. Andrštovo vedení tónu je čítankově názornou ukázkou spojení rocku s blues s hardrockovou razancí s jasným koncepčním přístupem stejně jako Kulhánkovy dravé basy s technicky přesnou hrou Zelenkovy bicí baterie.

Dlouhými a táhlými tóny kytary se hlásí Time‘s Arrow. Andrštova kytara, s výtečně rozechvívanými tóny ve vyšších polohách je strhující, ale i Holečkovy klávesové party na hammondkách mají přesvědčivost a osobitou výpověď. Přichází rytmická změna a téma se více otevírá rockovému prostoru.

Závěrečný Moth má podmanivou komorní atmosféru vytvořenou jiskřivými tóny akustické kytary. Andršt předvádí dokonalou vyváženost hry na elektrický i akustický nástroj. Instrumentální kontemplace leží v krystalicky čistých tónech, než do tématu vstoupí elektrická kytara a posléze další instrumentace výraznými akcenty, nad kterými krouží kytarové kreace. Epilog vrátí rozjímavost akustické kytary za subtilní výpomoci ostatních.

Už dlouho jsem neslyšel na domácí scéně tak syrovou, dravou, emocionálně přesvědčivou rockovou desku jako Time‘s Arrow. Dokonale nahranou, zahranou a interpretovanou. Jana Holečka považuji za velký příslib na české rockové scéně. Přeji albu co nejkratší cestu k domácímu diskofilovi a skupině Energit další životnost. Rozhodně mají na co navazovat …

Text: Petr Gratias, Foto: internet