Hudba

ORFEUS, BIGBÍTOVÁ SKUPINA Z VYŠKOVA

Zleva: Četař absolvent Ing. Milostav Marek a podporučík absolvent Ing. Miloš Závodný v létě 1973

AKTIVITY V BULHARSKU, SONET A VYVRCHOLENÍ (5. díl)

V letním období roku 1972 se pořádal dvoutýdenní dovolenkový zájezd do Bulharska a neměl zaplněnu celou kapacitu. Vše kolem výjezdu do Bulharska organizoval Stanislav Sychra (*1939), hráč na saxofon. Příležitosti k zúčastnění využili téměř všichni členové bigbítu. Se zájezdem odjeli Marek, Smetana, Závodný i Šimůnek. A s sebou si vzali zvukovou aparaturu i s hudebními nástroji. Cílem bylo letovisko Izgrev na pobřeží moře, několik desítek kilometrů „pod“ Varnou. Navzdory tomu, že za večerů v samotném letovisku hrála nějaká najatá bulharská kapela, členové Orfea rozložili svoji zvukovou aparaturu blíže k moři. Přílivu se nemuseli bát, protože Černé moře má pouze stálý příboj. A tak se bigbíťáci z Vyškova pustili vesele do koncertování. Svými rytmy zlákali návštěvnické osazenstvo z letoviska a tamní hudebníci si mohli hrát tak akorát pro sebe. Nakonec mezi všemi muzikanty došlo k nějaké smírčí domluvě. Ale i tak se nesly tóny hudebních nástrojů hluboko do noci.

Jednou je takhle v noci na pobřeží v plném zaujetí halasné muziky zastihli tři policisté na motocyklu s bočním přívěsem, takzvanou lodičkou neboli sajdou. Při bujarém uvítacím proslovu „voraženého“ Sychry k policistům na téma – ty Slovan, já Slovan, my Slované, s nabídnutou lahví slivovice zapomněli strážci pořádků na noční klid a řádně se s nimi přátelsky „slili“. Při odchodu se všichni tři rvali do přívěsu. Nakonec jeden z nich musel za řídítka. Po roztlačení ještě drahnou dobu všichni přítomní poslouchali, zda slyší zvuk motoru, aby si byli jistí, že policisté jedou opravdu po kraji moře, že do něj nezajeli a někde se neutopili.

V září téhož roku odešli Marek i Závodný jako absolventi vysoké školy na rok mezi vojáky. Nastala pro všechny vynucená pauza. V období jejich nepřítomnosti dal již zmíněný Sychra popud Hrníčkové a Šimůnkovi k sestavení náhradní skupiny, které hodlal dělat manažera a domlouvat vystoupení. Ti dva se spojili s kytaristou a zpěvákem Rostislavem Vránkem (*1948–asi 2000) z Velešovic a křenovickými bratry Pospíšilovými (*1949, *1951–2012) – baskytaristou Jiřím „S(i)slem“ a sólovým kytaristou a zpěvákem Zdeňkem „Basákem“. Sestavili bigbítovou skupinu, kterou nazvali Sonet, a vyjeli s podobným repertoárem, který měl Orfeus, po jeho „štacích“.

Po návratu „ztracených synů“ se podařilo bigbítový celek zaktivovat a Orfeus úspěšně pokračoval v nastolené cestě. V listopadu ve třiasedmdesátém roce se Hrníčková vdala. Brzy opustila Vyškov a dnes žije v Letovicích.

Zleva nahoře: Milena Hrníčková, Miloslav Šimůnek a Zdeněk Pospíšil.
Zleva dole: Jiří Pospíšil a Rostislav Vránek. Vyškovsko-křenovicko-velešovická bigbítová skupina Sonet v roce 1974

Ve čtyřiasedmdesátém roce z různých důvodů v kapele Orfeus zaskakovali další kytaristé a zpěváci, již jmenovaný Rostislav Vránek a z vyškovského bigbítu Black Angels Bořivoj „Borman“ Monath (*1951). V tom čase několikrát vystoupili jen ve „trojce“. Smetana se nemohl zúčastnit, a tak téměř celý hudební repertoár odzpíval Šimůnek. Zato například 21. prosince 1974 při vystoupení v sále Lapače byl hostem ve vyškovském regionu široko daleko známý bluesový skladatel, zpěvák a kytarista Oldřich „Olaf“ Hroza (*1950–2007).

Bigbítová skupina Orfeus mnohdy vystoupila i jinak než na zábavách a čajích. Například se prezentovala v rámci módní přehlídky konané 16. července 1976 v brněnském sále Semilassa v Králově Poli. Tehdy s nimi hostoval klávesista Tomáš Dorazil (*1943), jinak pracovník vyškovského kulturního střediska. V srpnu 1975 absolvovali „šňůru“ vystoupení na Žatecku pro česáče chmele. Znovu se v sále Semilassa angažovali při taneční zábavě spolu s diskžokejem Janem „Honzou“ Hrůzou (*1937), a to v prosinci téhož roku. Do Semilassa se ještě jednou vrátili v únoru roku 1981. Konal se tam dětský karneval, na kterém vystoupil silák a gladiátor František „Franta“ Kocourek (*1947–1991).

Bigbítová skupina stojí i padá nejen se základním kádrem hudebníků. Od roku 1974 v bigbítu Orfeus vypomáhal technik Michal Balcárek (*1948) a od začátku osmasedmdesátého roku, kdy šel na „vojnu“, jej vystřídal Miroslav Paták (*1962). Posledním technikem byl od roku 1980 Jiří Hanousek (1947). Domluvená vystoupení bylo nutné i v nepřítomnosti některého ze stálých členů skupiny zrealizovat.

Na Letní noci v červenci v jednaosmdesátém roce v Ivanovicích na Hané zaskakoval za Závodného na baskytaru Vítězslav Kühn (*1949). Za týden nato ve vyškovském Dělnickém domě na baskytaru hrál Mojmír Režný (*1948), a to se ještě ale dvakrát opakovalo.

Vrchol popularity zažil bigbítový celek Orfeus v letech 1976–1978. K rozchodu došlo na začátku září 1982, kdy se členové kapely dohodli na ukončení aktivní činnosti. V klidu a bez velkých emocí. Po jisté odmlce se Orfeus objevuje na pódiu několikrát za rok v rámci různých benefičních příležitostí, většinou v proslaveném vyškovském F-klubu.

Ve svém archivu mají šest set třicet šest doložených odehraných vystoupení na veřejnosti. Bigbítová, později rocková, skupina Orfeus byla ve svém regionu jednou z nejznámějších a nejaktivnějších hudebních skupin, která si svou kvalitou naklonila několik generací návštěvníků.

Jiří Donné