Hudba

Kreativní jazzový výlet Circulum nabízí Přemysl Faukner Band

Jméno Přemysl Faukner je pro posluchače spojeno především s dnes již legendární jazzrockovou skupinou Jazz Q Martina Kratochvíla, ale také s Jazz Cellula Laca Decziho. Přemysl Faukner patřil (a dodnes patří) k těm nejlepším baskytarovým instrumentalistům v celé republice. Není mediálně nijak akcentovaný a při koncertech působí velmi koncentrovaně, vzdálen jakémukoliv showmanství nebo lacinému exhibicionismu. Právě proto jeho basové party vyzařují nejenom profesionální dokonalost, ale i kreativitu a feeling mimořádného formátu.

Ve spojení s mladým talentovaným bubeníkem Filipem Jeníčkem, působícím mimo současné Jazz Q v ASPM a ve vlastním Big Band Theory, vytvářejí velmi spolehlivý rytmický motor a snad právě proto se zrodil ve Fauknerově mysli nápad vydat pod svým jménem vlastní kompozice, které dosud nespatřily světlo světa, pocházející z různých období jeho hudebního života. Do projektu se připojil i bývalý hráč Jazz Q Jan Martinec a Jan Krčmář, jenž kdysi začínal se skupinou Nerez. Tak se zrodil projekt nazvaný Circulum.

Ve studiu se sešel Přemysl Faukner Band v této sestavě: Přemysl Faukner (5strunná baskytara, 5strunná bezpražcová baskytara, synthesizer Roland JV-1010, synthesizer Roland MV30, E-mu Proteus), Jan Krčmář (elektrické piano Korg), Jan Martinec (sopránsaxofon) a Filip Jeníček (bicí nástroje).

Na albu najdeme 11 skladeb z autorské dílny Přemysla Fauknera. Úvodní  Severská (Nordic Impressions) začíná důrazným nástupem bicích a skvělým propojením basů a sopránsaxofonu. Další prostor je otevřen perlivým tónům elektrického piana, které se střídá s výtečnými unisony saxofonu a baskytary. Nemůže chybět krásně vedená basová linka bezpražcového nástroje, v níž jako by naříkala nejosamělejší severská část Evropy  ̶ zapomenutá norská Hardangervidda. Probuzení (Awakening) mě svým názvem upomene Mahavishnu Orchestra, ale hudba této skladby je diametrálně odlišná. Melodické skladbě nechybí hravost a zároveň jistá porce melancholie. Fauknerovy flažolety krásně zvoní a vibrují a výtečně se doplňují se základní basovou linkou, která zde přebírá roli vůdčího nástroje, než do hry opět vstoupí Martincův sopránsaxofon. Vrstvení jednotlivých linek vytváří pomyslný koberec z nejměkčího virtuálního sametu. Duet (Duet) je vyhraněným baskytarovým dobrodružstvím. Propojuje se zde piccollo bass s fretless bassem a spoluvytvářejí tak famózní kolotání tónů, zvuků, nálad s téměř impresionistickým nanášením zvukových barev. Jdi zpříma (Walk Tall) lze vnímat jako elektrický jazz, ale zároveň i jako funk. Další příklad výtečné kooperace Fauknerových basů a Jeníčkových bicích nástrojů, do kterých vstupuje Martinec bzučivými tóny sopránsaxofonu. Nechybí zde ani Krčmářovo elektrické piano. Zatímco ono rozverně zurčí nad perlivými tóny, slapová technika Fauknera průrazně zdůrazňuje basové linky, které mají uvnitř kompozice svůj vlastní nezávislý muzikantský život. Křehký život (Subtle Life) začíná těžkou melancholií. Jako by autor v sobě promítal životní příběh, který nemá svého diváka, ale právě v této chvíli posluchače, který je konfrontován se zajímavými hudebními obrazci podporovanými pulsující rytmikou. Klavírní party nejsou zatěžkány nějakými překomplikovanými běhy, ale přesto si vydobývají svůj prostor, který vzápětí přenechávají impresím sopránsaxofonu. Na dotek (A Closeness I) – famózní začátek. Na chvíli jsem získal dojem, že v nástrojovém instrumentáři se objevila kytara. Nikoliv, úžasné tónové modulace a barevnost baskytarových tónů dokážou lehce navodit atmosféru netušeného. Faukner si s precizností hodináře pohrává s tóny svých nástrojů s úžasnou lehkostí a hravostí. Sax + 4 (Sax + 4) je dalším jazzovým výbojem modulovaných basových tónů a saxofonových sférických erupcí ve vyšších polohách. Bicí nástroje jako by byly spojnicí mezi proplétanými basy a saxofonovými záblesky. Elektrické piano smířlivě vstupuje do tématu s měkkými perlivými tóny a rozbíhá se v prostoru v přehledných harmonických kaleidoskopických obrazcích. Circulum (Circulum) je skladbou, jež dala projektu název. V instrumentaci jako by chtěl autor a aranžér v jedné osobě akcentovat cirkulaci tónových proměn a výměn, kterých se výtečně zhostí klavírní party a saxofonové výjezdy. Halečkan (Haleckan) náleží do kategorie živějších a uvolněných forem hudebního sdělení s optimistickým receptem na vnímání jazzových nálad prokreslovaných elektrickým pianem a přesně pulsujícími bicími nástroji. Skladatelsky velmi vyzrálá a podnětná kompoziční stavba vás nutí zůstat v napjaté koncentraci od začátku až do konce. Během toho jsme konfrontováni s vynikajícím basovým sólem na bezpražcovou baskytaru a saxofonovými vstupy. S podporou přátel (With Favour Of Friends) se nabídne úderná záležitost s propracovanými akcenty rytmiky a skladba se lehce přesouvá do zemitého boogie s funkovým nábojem, nad kterým se vznáší jazz prezentovaný Martincovým sopránsaxofonem. Kapela se dynamicky výrazně proměňuje ve výbojnější hudební jednotku. Faukner do skladby vkládá další ze svých skutečně famózních sól s úžasnou lehkostí a samozřejmostí kouzla nechtěného. Na dotek II (A Closeness II) dostáváme se do finále. Téma je nám známé už z dřívějška a autor se k němu opět vrací, aby dokázal dojmout a zaujmout. Opět vycizelovaná hra ve vyšších polohách a kreativní snové obrazce se mění v jasné kontury.

Snad neprobudím negativní jazzové démony, když řeknu, že bych si dokázal Přemysla Fauknera živě představit v doprovodné skupině geniálního jazzového reformátora – trumpetisty Milese Davise, což by pro něho bylo určitě vyznamenání a nesdělitelná umělecká zkušenost.

Přemysl Faukner se představuje jako dokonalý instrumentalista, jenž se svým doprovodem dokázal stvořit zajímavý jazzový opus, jaký jsem v našich domácích vodách dosud neslyšel.

Petr Gratias